proslovy

Americký pohled na otázku svobody slova a lidských práv ve věku terorismu

na MZV ČR, 29. 3. 2006

Úvodem mi dovolte, abych poděkoval za příležitost vystoupit na této konferenci na tak časové a důležité téma, jakým je „ Svoboda slova a lidská práva ve věku terorismu“ Při této příležitosti bych se s vámi chtěl podělit o americký pohled na problematiku dosahování velice křehké rovnováhy, před kterou jsme staveni v poslední době v souvislosti s tím, jak naše společnost musí bojovat za zachování některých základních práv a hodnot v multikulturním světě, a zároveň byl chtěl pohovořit o tom, jak jsou zneužívány extremisty, kteří prostřednictvím násilí a zastrašování chtějí znemožnit šíření těchto hodnot ve světě.

Principiálně existují tři hlavní zásady, pod jejichž zorným úhlem vláda Spojených států přistupuje k otázce role, kterou svoboda slova a respektování lidských práv sehrávají v kontextu dnešní globální války proti terorismu. Je to přesvědčení, že (1) systémem, který nejlépe umožňuje bojovat proti terorismu a prosazovat ve společnosti svobodu, toleranci a spravedlnost, je demokracie; že (2) k základním prvkům demokratické společnosti patří svoboda slova a svoboda tisku, jež nelze nijak oklešťovat, přičemž ale druhou stranou těchto práv je odpovědnost, kterou svobodné sdělovací prostředky musí přijmout; a (3) to, že jako společnost vyznáváme svobodu shromažďovací a zásady demokratické diskuse; přičemž vyjadřovat nesouhlas je sice legitimní, avšak nelze schvalovat násilí, výhrůžky a zastrašování, ani je tolerovat jako oprávněný způsob vyjádření společenského nesouhlasu.
Hned zpočátku je třeba říct, že Spojené státy patří k největším zastáncům demokracie ve světě. Pevně věříme, že je to pouze demokratický systém, jímž lze v pluralistickém světě prosazovat hodnoty tolerance, vzájemného respektování a základních svobod. Bez těchto životně důležitých hodnot bychom ve světě tolika různých národů a náboženství nebyli schopni s ostatními koexistovat. Živoucím příkladem toho je právě moje země. Amerika přijímá lidi bez rozdílu vyznání, rasy či národnosti a ve své ústavě má zakotvenu zásadu náboženské svobody a rovnosti, která významně napomáhá prosazování tolerance a vzájemného pochopení.

Nebudu nijak zastírat skutečnost, že Spojené státy se ve svých dějinách musely potýkat s mnoha problémy, jež tato základní práva a zásady ohrožovaly, avšak stejně tak musím říct, že jsme se ze svých chyb poučili. Od diskriminačních zákonů, které i po zrušení otroctví rasově segregovaly společnost, po McCarthyův výbor pro vyšetřování neamerické činnosti, který v padesátých letech dvacátého století pronásledoval lidi podezřelé ze sympatizování s komunismem, až faktickou nerovnost obou pohlaví v zaměstnání, lze v dějinách Spojených států nalézt mnoho příkladů, kdy jedna skupina usilovala o ochranu svého přesvědčení, svých práv a svého postavení na úkor jiných, zhusta méně mocných skupin. Rozdílné pohledy na otázku otroctví a lidských práv pak v šedesátých letech devatenáctého století americkou unii téměř nesmiřitelně rozdělily. Naštěstí však rámec demokratického dědictví, který nám zanechali otcové zakladatelé, prokázal dostatečnou životaschopnost a sílu, aby tato nebezpečí překonal, ať už na základě hlasování, rozhodnutí soudu, přijetí nového zákona či dokonce dodatku k ústavě, vždy však proto, aby se všichni občané těšili před zákonem stejným právům.

Právě na základě vlastních dějin jsme se poučili, že demokracie je něco, co se neustále vyvíjí, a právě v jejím rámci průběžně usilujeme o zlepšení své soustavy práv a svobod a jejich ochrany a zároveň se snažíme pomáhat v tomto ohledu i dalším zemím. Neočekáváme, že každá zem ě a každá společnost bude náš model demokracie kopírovat, ale usilujeme o to, aby celý svět respektoval základní lidská práva a svobody jakožto zásadní nástroj mírového soužití. Bohužel, právě to se teroristé snaží potlačit. Demokratizace je totiž velice silnou zbraní, která brání rozšiřování extremistických a násilných ideologií. Spojeným úsilím více zemí zaměřeným na prosazování mírové koexistence, dlouhodobé stability, posilování demokracie, humanitární pomoci a lidských práv lze významným způsobem zlepšit podmínky v mnoha státech světa, kde útlak a chudoba představují živnou půdu pro teroristické ideologie. Vynikajícím příkladem těchto snah je i Česká republika, jak dokazuje její angažovanost v záležitostech týkajících se takových zemí, jako jsou Bělorusko, Barma a Kuba. Zárukou toho, aby nejistota, bezmocnost, nenávist i pocit vyděděnosti nenašly živnou půdu, která by je mohla posilovat, je účast obyvatelstva na politickém a ekonomickém životě země. Jak svého času řekl generální tajemník OSN Kofi Annan, „když se před více než půlstoletím v San Francisku sešli zakladatelé Organizace Spojených národů, bylo jim jasné, že nejpevnějším základem míru je vláda demokracie.“ A tato slova mají ještě větší platnost dnes, kdy se svou vládu snaží světu vnutit teroristé, kteří proto dělají vše, zlikvidovali lidská práva a svobody i respektování zásad demokracie ve světě.

Dále je třeba říct i to, že Spojené státy jsou horlivým zastáncem zásady svobody tisku, která patří k nejzákladnějším svobodám demokratické společnosti a její dalšího vývoje. V praxi to znamená, že o tom, co budou noviny zveřejňovat, nesmí rozhodovat vláda, a dovolte mi, abych to ještě jednou zopakoval: není na vládě, aby určovala, co budou noviny tisknout. Skutečnost, že v nedávné kontroverzi ohledně karikatur proroka Mohameda dánská vláda novinám nijak nenařizovala, co mají publikovat, je výmluvným dokladem, jak by měla fungovat každá svobodná společnost, kde o podobných věcech rozhodují noviny samy a ne tlaky těch, kteří jsou u moci.

Zároveň jsme však přesvědčeni, že sdělovací prostředky mají vedle svobody slova také určitou odpovědnost. Nejvyšší soud Spojených států již před více než sto lety rozhodl, že svoboda slova není neomezená, neboť „ani nejpřísnější ochrana svobody slova neopravňuje člověka k tomu, aby výkřikem ,hoří’ v zaplněném divadle vyvolal paniku.” Všechny otázky související s uplatněním práva na svobodu slova je nutno poměřovat právě takovouto zodpovědností a všichni naší vedoucí představitelé od prezidenta Bushe po ministryni zahraničí Riceovou také tuto druhou, neméně důležitou stránku svobody slova ustavičně zdůrazňují. Také je třeba mít na zřeteli, že právo vyjádřit svobodně svůj názor je neoddělitelné od respektování další základních lidských práv, jako je například svoboda vyznání. V zemích, které svobodu vyznání uznávají jako jeden ze základních stavebních kamenů společnosti, to pak vede k poznání, že člověk musí žít s příslušníky jiných vyznání a respektovat jejich tradice a způsob jejich myšlení. Když se pak rozhodují, co zveřejnit, by svobodné sdělovací prostředky, které jsou skutečně odpovědné, měly všechny okolnosti brát v potaz.

Proto také kategoricky odmítáme násilí jakožto prostředek vyjádření nesouhlasu s tím, co zveřejnily svobodné sdělovací prostředky. Nikdo nemá právo projevovat své rozhořčení způsobem, který má za následek smrt či zranění nevinných lidí, a výhrůžky či zastrašování nelze nikdy považovat za legitimní prostředek vyjádření nesouhlasu. Vypálení dánského a švédského velvyslanectví (a s ním související poškození chilského a švédského zastupitelství), k nimž došlo počátkem roku  v Damašku, je zcela neomluvitelné. Legitimní rozhořčení a nesouhlas lze projevit nenásilnou formou pokojných demonstrací, peticí , mediálních kampaní a dalších vhodných prostředků. Dovolit, aby se názorové rozdíly vymkly z rukou, je popřením zásad dobré vlády, jež má za úkol bránit výbuchům násilí, podněcovat vzájemnou úctu a ochraňovat život a majetek všech občanů státu.

A konečně mi dovolte říct, že žádný projev na toho téma podle mého názoru nemůže být úplný, aniž by se zmínil o nové Radě OSN pro lidská práva. Od dob svého vzniku v roce 1945 představovala OSN na poli ochrany lidských práv velmi důležitý hlas, který neztratil nic na svém významu ani dnes, kdy mnohé státy světa spolupracují při prosazování světového míru a mezinárodního porozumění i snižování lidského utrpení, zatímco teroristické organizace dělají vše, aby tyto chvályhodné snahy podkopaly.

Ačkoli Spojené státy se nepřipojily ke společně projevené vůli Valného shromáždění OSN, jež formou rezoluce vyžaduje reformovat zdiskreditovanou Komisi OSN pro lidská práva a přeměnit ji v důvěryhodnější instituci, zůstáváme odhodláni pracovat společně s dalšími členskými této organizace na tom, aby nová Rada byla co možná nejsilnější a nejúčinnější. Budeme proto podporovat snahy zaměření na posílení jejího vlivu a těšit se na seriózní posouzení její struktury a funkce. Zůstáváme také oddáni historickému úkolu OSN prosazovat a ochraňovat základní lidská práva všech obyvatel světa. Jeho skutečným testem bude jak kvalita členství v této nové Radě, tak skutečnost, zda dokáže účinně zasáhnout v případech vážného poručování lidských práv, jehož jsme svědky v zemích jako Súdán, Kuba, Írán, Zimbabwe, Bělorusko a Barma.

Naší prioritou jako vždy rozhodně zůstává podpora všech institucí prosazujících demokracii a dodržování lidských práv. Uvědomujeme si, že v dnešním pluralistickém světě může a také bude docházet k rozporům a napětí, ale že v tomto ohledu jsme zajedno se svými přáteli a spojenci, protože se společně zasazujeme o mírový a konstruktivní dialog jako nejlepší prostředek řešení všech problémů. Děkuji vám za pozornost.