téma - klimatické změny

Vstříc novému globálnímu rámci snižování obsahu skleníkových plynů

Kurt D. Volker
hlavní asistent náměstka ministra pro evropské a euroasijské věci, Strategický seminář Nadace Germana Marshalla: „Cena transformace energií“, Washington, DC, 24. leden 2008

Děkuji vám, Constanze, za milý úvod. Rád tu vidím spoustu přátel z Washingtonu a ciziny. 

Asi před rokem jsem byl v Berlíně, také na jedné akci nadace Germana Marshalla.  Měl jsem projev, který se týkal také politiky USA v rámci snižování skleníkového efektu.   Takže tohle na to docela dobře navazuje.  V této pozici jsem dva a půl roku, za tu dobu jsme vedli dvě války, ale nedomnívám se, že ani jeden můj projev nebo rozhovor nevyvolal tolik internetových reakcí a blogů, jako můj loňský projev v Berlíně.

Díky, pane ministře [Egone] Kochanke, za Vaše slova a pohostinnost při této večeři, a za záštitu německé vlády nad tímto seminářem.  Samozřejmě chci rovněž poděkovat vládě Dánského království, nadaci Germana Marshalla a nadaci Heinricha Bölla.

Změna klimatu je skutečně závažná, ale také fascinující.  Každý den slyšíme něco nového.  Včera mi někdo řekl, že devadesát procent skleníkových emisí z hovězího dobytka vlastně pochází z kravského říhání. Z huby.  A pomyslel jsem si, doháje, a my to měříme na opačném konci!

Nejdřív bych rád řekl, že jsem rád, že jsou zde lidé z Evropy. O debatách o změně klimatu v Evropě vím dost, a také vím, že se v této souvislosti hodně mluví o Spojených státech. Není to vždycky pěkné.

Teď jste ale zde, a rád bych vám řekl: Nechte už těch stereotypů o Spojených státech.  Zapomeňte na ty všechny znalce. Dívejte se vlastníma očima. Zapomeňte na předsudky.  Zvažujte fakta, výhledy a závazky spolupráce, které nám pomáhají přenést se přes staré spory. K tomuto tématu se musíme postavit společně.

Je třeba zdůraznit, že nemůže být pochyb o následujících skutečnostech:  

• Spojené státy jsou hluboce znepokojeny globálním oteplováním.
• Víme, že lidská činnost – moderní ekonomický život – přispívá ke globálnímu oteplování. 
• Něco s tím děláme na národní i multilaterální úrovni. 
• Ve snižování růstu našich vlastních emisí dosahujeme stejné výsledky jako Evropa a další rozvinuté země. Máme národní plány, jak jít dál.  
• Vzhledem k tomu, že nárůst emisí se v budoucnu bude odehrávat zejména v rozvojových zemích, snažíme se spolupracovat s největšími světovými ekonomikami včetně hlavních rozvojových zemí na tvorbě nového společného rámce s výhledem daleko za rok 2012, a to ve spolupráci s OSN. 
• Díky investicím do technologií v našem veřejném a soukromém sektoru jsme vůdčí světovou silou v boji o to, aby globální bohatství nebylo příčinou globálního oteplování.

Amerika je zemí mnohosti a decentralizace. Zemí inovací. Zemí, která přijímá změny a propůjčuje jim nejlepší myšlenky. Zemí, kde lze dosáhnout všeho.     

Máme skvělé výsledky v ochraně divočiny a bažin, v boji proti kyselým dešťům, v údržbě vodních cest, v tvorbě bohatství a zajišťování a distribuce prosperity. 

Teď jste asi zbystřili. To jsou odvážná tvrzení, říkáte si. Pokusím se je podpořit fakty.

Chtěl bych se zmínit o třech základních bodech,

• Zaprvé bych chtěl rozptýlit některé mýty, které se šíří o Spojených státech v souvislosti se změnou klimatu. Chtěl bych rozbořit některé mýty.
• Za druhé bych chtěl pohovořit o tom, jak pracujeme na tvorbě rámce snižování skleníkových plynů po roce 2012 tak, aby byl skutečně globální a efektivní. Naším cílem je mnohostranný přístup a reálná akce.
• Třetí záležitostí – a doufám, že ji budete po tomto večeru pokládat za klíčovou – je úloha techniky pro veškerý významný a dlouhodobý pokrok v oblasti skleníkových plynů. Mezi soudobými ekonomickými aktivitami a produkováním skleníkových plynů existuje přímá spojitost. Tu musíme zrušit. Můžeme to udělat pouze změnou fungování ekonomik. A to vyžaduje nové technologie.  

Velké globální cíle, vývoz celých průmyslových odvětví do jiných zemí, nebo nákupy uhlíkových kvót, o samo o sobě nestačí. Je třeba změnit naše vlastní ekonomiky a zrušit vztah mezi hospodářským růstem a emisemi skleníkových plynů. Mezi globálním bohatstvím a globálním oteplováním. 

Boření mýtů
A teď troška zábavy. Troška boření mýtů. 

Mýtus číslo jedna: Spojené státy jsou největším zdrojem skleníkových plynů na světě. 

Možná ano, možná ne. Bývalo to pravda, ale některé současné studie uvádějí, že prvenství dnes patří Číně. Bez ohledu na prvenství je významnější skutečnost, že čínská ekonomika je šestkrát menší než ekonomika USA.  

Znamená to, že náročnost americké ekonomiky na skleníkové emise je mnohem nižší a vlastně se snižuje. Jsme na dobré cestě k překonání prezidentského cíle snížit intenzitu skleníkových emisí o 18 procent do roku 2012.

A s růstem čínské ekonomiky a zvyšováním životní úrovně čínského lidu – doufáme, že se tak děje – budou emise neobyčejně narůstat, pokud Číně nepomůžeme přeskočit některé naše staré průmyslové technologie a od začátku uplatňovat čistší technologie. 

To mi připomíná fenomén dostupnosti telefonů ve Střední Evropě na začátku devadesátých let. Za komunismu se čekalo na pevnou linku měsíce až roky. Když ale přišel volný trh, problém pevných linek zmizel. Všichni si kupovali mobilní telefony. Relativně chudé země použily novou techniku k přeskočení starých problémů.

Mýtus číslo dvě:  Spojené státy nepodpořily Kjótský protokol, a to znamená, že „nedělají nic“ se změnou klimatu. 

To ale není pravda. S emisemi se lze vypořádat mnoha způsoby.  Zavedli jsme postupy a investice pro lepší fungování naší ekonomiky a pozorujeme slibné výsledky.

Vláda Spojených států od roku 2001 investovala 37 miliard dolarů do programů a výzkumu změny klimatu.

A to včetně 18 miliard dolarů, vynaložených od roku 2001 na vývoj nových čistých technologií. Japonsko a Spojené státy společně představují 80% světových investic do nových čistých energetických technologií.

Od roku 2001 Spojené státy investovaly více než 2,5 miliardy dolarů do výzkumu a vývoje čistého uhlí. 

Vynaložili jsme 1,1 miliardy dolarů na partnerský program vládního a soukromého sektoru s názvem Jaderná energie 2010, jehož účelem je pomoci soukromému průmyslu získat oprávnění k novým konstrukčním plánům, jejichž výsledkem budou nové elektrárny, zadané do roku 2009 a funkční do roku 2014. 

Vodík má značný potenciál jako zdroj čisté energie, a proto máme také program „Nuclear Hydrogen Initiative“, zaměřený na vývoj technologií, které využívají jaderné reaktory k výrobě vodíku. Ten by mohl vyrábět elektřinu i pohánět auta.

Americké vládní investice jsou ovšem nepoměrně menší než investice amerického soukromého sektoru. To je dobrá zpráva, neboť globální ekonomika podstatně snižuje schopnost vlád řídit ji. Pokud ale lidé budou investovat do čistých technologií, protože budou mít motivaci zisku, staneme se svědky skutečné změny ve fungování ekonomik.
 
Podle New Energy Finance, která definuje nové investice jako veřejné a soukromé financování firem a aktiv čisté energie, objem nových finančních prostředků, investovaných celosvětově do čistých energií, loni vzrostl na 117,2 miliardy dolarů, což je zvýšení o 35 procent v porovnání s 86,5 miliardy dolarů v roce 2006.

Podnikatelský byznys pumpuje peníze, protože se ptá, jak může využít nový, čistší a energeticky méně náročný technologický postup k tomu, aby převálcoval konkurenci, spoléhající na staré technologie.

Podle investičních bankéřů nastala mohutná druhá vlna investic do zelených technologií, větší, trvalejší a dalekosáhlejší, než první vlna z osmdesátých let.

Dalším viditelným výsledkem je tedy to, že ceny alternativních zdrojů energie v naší zemi stále klesají už od osmdesátých let. To je opět dobrá zpráva, protože soukromý sektor je nucen k účinnosti a změnám. A toho jsme svědky.

Další výsledky: výroba etanolu v USA od roku 2000 vzrostla o 250 procent. Nové energetické kapacity online z obnovitelných zdrojů vzrostly z dvou procent v roce 2004 na 22 procent v roce 2006.

Jaké jsou ale výsledky u skutečných emisí?

Růst emisí skleníkových plynů v USA se od devadesátých let podstatně zpomalil. V letech 2000-2005, v posledním období, za které máme srovnatelné údaje OSN, Spojené státy a EU-25 hlásily přibližně stejnou míru uhlíkových emisí, kolem 1,5 až 1,6 procent.

V tomto období americká ekonomika vzrostla podstatným způsobem, o více než celá italská ekonomika. Naše populace vzrostla víc než jedno celé Řecko. Ale emise se zvýšily jen o 1,6 procenta.

Jen v roce 2006 americké emise kysličníku uhličitého klesly o 1,3 procenta, ačkoliv ekonomika vzrostla o 2,9 procenta. Je potřeba zjistit, co z toho je jednoletý jev a co je udržitelné.  Jde ale o významný příklad toho, proč je nutné zrušit vazbu mezi růstem a plyny.

Mýtus číslo tři: Spojené státy jsou proti stanovení cílů a zejména proti jakýmkoliv mandatorním krokům k snižování emisí.

Jak jsem už zmínil, v roce 2001 prezident vytýčil cíl snížit intenzitu skleníkových plynů v americké ekonomice o 18 procent do roku 2012.  K dnešnímu dni už snížení představuje 8,5 procenta a onen osmnáctiprocentní požadavek hodláme překonat.

To není všechno. Ve své loňské zprávě o stavu Unie prezident Bush vyhlásil iniciativu „Dvacet za deset“, jejímž cílem je snížit spotřebu benzínu o 20 procent za deset let, zejména pomocí biopaliv.    

Kongres letos odpověděl zákonem o závislosti na energiích a bezpečnosti z roku 2007, který prezident podepsal.

Podle tohoto nového zákona o energiích musejí výrobci paliv do roku 2022 užít alespoň 36 miliard galonů biopaliv.

Zákon zavádí nový celostátní standard hospodaření s palivy, jehož cílem je snížit spotřebu do roku 2020 na 35 mil za galon, což zvýší palivovou ekonomiku o 40 procent a ušetří miliardy galonů paliva. 

Zákon rovněž povede k významnému snížení poptávky po elektrické energii, a to pomocí nových výkonnostních norem nových svítidel a jiných spotřebičů, včetně povinného vyřazování klasických žárovek. 

V souhrnu by tyto nové požadavky na motorová vozidla, světelné zdroje a spotřebiče mohly snížit projektované emise CO2 o miliardu tun. 

Laicky řečeno, pokud budou tyto cíle dosaženy, snížení emisí bude stejné jako snížení, požadované Kjótským protokolem – pokud totiž kjótské cíle budou vůbec dosaženy.

Takže Spojené státy si opravdu stanoví cíle a požadavky a uplatňují postupy k jejich dosažení.

Mýtus číslo čtyři: Spojené státy jsou v izolaci vůči rozhořčenému světu. 

Ve skutečnosti spolupracujeme s celým světem a stojíme v čele mnohostranných snah dosáhnout úspěšné shody o rámci snižování emisí skleníkových plynů po roce 2012.  

Spojené státy plně podporují činnost Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. Účastníme se všech setkání, sdílíme své údaje a financujeme vědecký výzkum více než kdokoli jiný na světě.

K poslednímu mnohonárodnímu úspěchu došlo na Bali, kde jsme se společně s mnoha dalšími zeměmi neúnavně snažili o dosažení obecné shody a naše společné úsilí bylo odměněno cestovní mapou rozvoje multilaterálního a účinného rámce pro období po roce 2012.

Sledovali jsme tři cíle:

• dosažení globálního konsenzu k zahájení jednání,
• dosažení shody o komplexní cestovní mapě včetně významných aktivit ze strany rozvinutých i rozvojových zemí,
• dosažení shody o časovém rozvrhu jednání,
• dosažení globálního konsenzu k zahájení jednání.

Všechny tyto cíle byly dosaženy, což napomáhá našemu cíli dosáhnout nový rámec pro období po roce 2012 do doby konání kodaňského setkání UNFCCC v roce 2009.

Prezidentova iniciativa asijsko-tichomořského partnerství (APP) je dalším příkladem multilaterálních snah, a ukazuje, že spolupráce přináší výsledky.

APP sdružuje vlády a soukromoprávní subjekty sedmi partnerských zemí – Austrálie, Kanady, Číny, Indie, Japonska, Korejské republiky a Spojených států – s cílem zavádět čisté energetické technologie a plnit jejich cíle v oblasti energetiky, čistého rozvoje a klimatologie.

Jedním z úspěchů APP je zavedení štítků s údaji o energetické účinnosti spotřebičů, vyráběných v Číně. Očekává se, že zvýšení energetické účinnosti jediného spotřebiče povede k ročnímu snížení emisí kysličníku uhličitého o 17.7 milionů tun. 

Spolupracovali jsme s dvaceti zeměmi a Evropskou unií v rámci programu Methane to Markets. V jeho síti je více než 600 soukromých, vládních a nevládních organizací, a společně doufáme, že se nám do roku 2015 podaří každým rokem ušetřit až 183 milionů tun ekvivalentního kysličníku uhličitého.

Spojené státy a Evropská unie významně spolupracují na celé řadě projektů včetně biopaliv, energetické účinnosti a bourání obchodních bariér pro produkty a služby čisté energetiky. 

Rámec pro léta po roce 2012
Nechme už bourání mýtů. Za druhé se chci hlavně zmínit o tom, že jsme v čele světového úsilí vytvořit opravdu globální rámec snižování skleníkových emisí po roce 2012. 

Chceme, aby proces UNFCCC byl úspěšný. Abychom tomu pomohli, pořádáme seriál schůzek sedmnácti největších světových ekonomik, které produkují přes 80 procent globálních emisí. Cílem je globální síť, založená na národních a regionálních plánech snižování emisí, poskytování pomoci a zajišťování závazků hlavních rozvojových států. Pokud tato skupina sedmnácti bude schopna skutečné ekonomické akce – což je již skutečností v USA, Evropě a dalších zemích – budeme schopni opravdového pokroku. 

Co tedy chceme? Chceme rámec pro období po roce 2012 s těmito charakteristikami:

• Dlouhodobý globální cíl snižování emisí skleníkových plynů v rovnováze s požadavky hospodářského růstu.
• Národní plány na podporu globálního cíle ve střednědobé perspektivě s uplatněním účinných a měřitelných postupů.   
• Průhledné a spolehlivé měření. Musíme přinést směs závazných tržních a dobrovolných opatření, ale i komplexní měřicí a účetní systémy účinného sledování pokroku. 
• Podpora změn v klíčových sektorech, zejména v energetice a dopravě, pomocí vývoje a financování nových technologií.  
• Důkladné programy řešení adaptability, lesnictví a přístupu všech členských států OSN k příslušným technologiím. 

To bych zde rád zopakoval. Spojené státy jsou oddány myšlence spolupráce pod záštitou UNFCCC k dosažení rámce pro období po roce 2012, který se bude týkat mnou zmíněných oblastí.

V příštích měsících hodláme v zájmu plnění těchto cílů využívat postupů velkých ekonomik. Příští setkání se uskuteční za týden v Honolulu na Havaji. Vím, že Francie nabídla hostitelství dalšího setkání letos na jaře, a doufáme, že letos se uskuteční schůzka vedoucích představitelů hlavních ekonomik. Pokud bude tento postup úspěšný, stane se životně důležitým příspěvkem k úspěchu jednání OSN. 

Bali bylo důležitým úspěchem na cestě k opravdu globálnímu a inkluzivnímu rámci pro období po roce 2012. Poprvé při takových jednáních se rozvojový svět uvolil přemýšlet, řečeno slovy cestovní mapy, o „měřitelných, sdělitelných a ověřitelných“ akcích na zmírnění následků změn klimatu. 

Spojené státy silně věří v to, že rozvinuté i rozvojové země se musí zavázat ke snižování emisí skleníkových plynů v zájmu dosažení ekologicky účinného a ekonomicky zdravého rámce pro období po roce 2012.

Proč? Protože pokud neuděláme víc, než to, co už děláme, vývojová křivka emisí rozvinutých zemí zůstane v příštích sto letech relativně rovná. Hlavní nárůst globálních emisí přijde z rozvojových zemí.  

I kdybychom snížili americké a evropské emise na nulu, globální emise by stále vzrostly na několikanásobek současné úrovně jen kvůli jejich růstu v rozvojových zemích. Přinesl jsem si graf, který to ukazuje poměrně dramaticky. Takže potřebujeme skutečně globální přístup.

Rušení souvislostí
Můj třetí a závěrečný bod se týká spojitostí mezi ekonomickou činností, emisemi skleníkových plynů a úlohou technologií.

Všem nám jde o rozvoj člověka. O pracovní příležitosti, vzdělání, zdravotnictví, bezpečnost a zajištění, zkrátka obecný blahobyt. 

To nastává jen za zdravého růstu moderních ekonomik. Když mluvíme o „růstu“, ať už v naší vlastní společnosti nebo v rozvojovém světě, hovoříme o zlepšování života reálných lidí.

Faktem ale je, že moderní ekonomika je poháněna způsobem, který vytváří skleníkové plyny. Čím víc pomáháme lidem žít lépe pomocí ekonomické činnosti, tím víc skleníkových plynů se uvolňuje do ovzduší.

Stojíme před jednoduchou, ale ve svých důsledcích vždy falešnou volbou:  

• Vzdáme se ekonomického růstu, který je základem lidského rozvoje a blahobytu na celém světě, a nebudeme tudíž produkovat víc emisí?
• Nebo dáme přednost lidskému rozvoji, i když to povede k výraznému zvyšování emisí skleníkových plynů, které mohou zahřívat naši planetu?

Je zřejmé, že nechceme nic takového. Musíme zrušit spojitost mezi hospodářským růstem a emisemi skleníkových plynů. Musíme zrušit spojitost mezi globálním bohatstvím a globálním oteplováním.  

Dnes používáme stávající soubor technologií, které se vyvíjely dvě stě let a produkují stávající úroveň emisí skleníkových plynů.

Jediná cesta je aktivní vývoj nových technologií, které poženou naše ekonomiky bez stávající úrovně emisí.

Technologií nemyslím jen jakési tajemné neznámo, ačkoliv tam někde nahoře něco asi je.  

Myslím tím prostě větší efektivitu. Nebo čistší způsoby využití stávajících paliv, např. uhlí. Nebo recyklaci emisí metodou odlučování uhlíku. Nebo intenzivnější využívání alternativních paliv – jaderných, větrných, solárních nebo biopaliv. 

Všechno se počítá a všechny způsoby mohou technicky změnit naše ekonomiky a zrušit souvztažnost mezi růstem a emisemi.

A všechny tyto technologie je potřeba sdílet. Na zářijové schůzi největších ekonomik prezident oznámil iniciativu k vytvoření mezinárodního fondu čistých technologií na pomoc financování projektů čisté energie v rozvojovém světě.

Závěr
Na závěr bych znovu rád zdůraznil, že Spojené státy se hluboce angažují ve snahách přijmout výzvy v oblasti snižování emisí a globálního oteplování. 

Chceme pomáhat budovat skutečně globální a efektivní rámec pro období po roce 2012 na základě promyšlených národních plánů včetně našeho. 

Je třeba povzbudit soukromý sektor a prosazovat vývoj a aplikaci nových technologií tak, abychom zrušili souvztažnost mezi globálním bohatstvím a globálním oteplováním.

Děkuji vám za pozornost. Těším se na pokračování naší diskuse, na vaše názory a jakékoliv otázky.