Prezidentské volby v USA 2008

Volební komisař kontroluje elektronické hlasovací zařízení před volbami v Indii v květnu 2007.  (c) AP Images

Nová volební technologie: problém, nebo řešení?

Paul S. DeGregorio

Stejně jako mnoho jiných demokracií se Spojené státy americké zabývají potřebou zdokonalit volební proces s cílem zajistit svobodné, snadné a bezpečné hlasování všech občanů. Volební expert popisuje kroky, které podnikla americká vláda k tomu, aby hlasování bylo v celé zemi jednodušší, a rozebírá přísliby a úskalí elektronických hlasovacích systémů, když se tato technologie stává běžnou součástí volební administrativy. Paul S. DeGregorio je bývalým předsedou Komise pro podporu voleb Spojených států amerických a jako volební expert pracuje již 22 let ve více než dvaceti zemích světa.

Během posledního desetiletí byla ve světě věnována procesu hlasování ve volbách významná pozornost. Mnoho zemí, chudých i bohatých, vyspělých i méně vyspělých, využívá při volbě politických představitelů nových technologií. Voliči v Indii, největší demokratické zemi na světě, udělují své hlasy elektronicky stisknutím tlačítka, zatímco voliči na Haiti, nejchudší zemi západní polokoule, dostávají hlasovací lístek při volbách po předložení moderního průkazu totožnosti s fotografií a otiskem palce. V Estonsku (Estonci sami rádi prezentují svou zemi pod názvem E-stonia), nyní voliči dokonce mohou používat inteligentní kartu, s jejíž pomocí mohou volit přes internet odkudkoli na světě.

Ve Spojených státech je více než 90 procent hlasů udělováno nebo sčítáno elektronicky. Každá volební místnost nyní musí mít podle zákona hlasovací zařízení, které umožňuje lidem s postižením hlasovat v soukromí a nezávisle. Takže volič, který je slepý, si může nasadit sluchátka a dotknout se obrazovky nebo tlačítek, kterými udělí svůj hlas – neveřejně. Spojené státy jsou jedinou zemí na světě, která má tento požadavek zakotven v legislativě.

V souladu s požadavky federálního volebního zákona nová technologie pomáhá při hlasování voličům s postižením. (c) AP Images

Také voličům s dalšími speciálními potřebami, jako například těm, kteří nemají angličtinu jako svůj mateřský jazyk, tato nová technologie pomáhá. V oblasti Los Angeles v Kalifornii jsou hlasovací lístky k dispozici v osmi jazycích. Je zřejmé, že nové technologie mohou být hlavním faktorem umožňujícím účast voličům, kteří musejí překonat tělesné postižení nebo jazykovou bariéru.

Většina těchto nových volebních technologií a řada dalších byla zavedena v posledních deseti letech. A každoročně další země zavádějí nové metody, které mají zajistit dostupnost voleb všem segmentům společnosti.

Pomáhají tyto nové technologie zajistit větší dostupnosti voleb pro voliče a omezit nízkou volební účast? Věří jim všechny vrstvy obyvatelstva? Anebo přinášejí nové problémy a dávají nespravedlivou výhodu pouze určitým voličům? Těmito důležitými otázkami se nyní zabývají jednotlivé země i mezinárodní společenství.

ZDOKONALOVÁNÍ VOLEBNÍHO PROCESU V USA

Nápisy ve volební místnosti v San Jose v Kalifornii jsou v souladu s federálním zákonem o volebním právu v angličtině, španělštině, čínštině a vietnamštině. (c) AP Images

Ve Spojených státech se volebnímu procesu dostalo výrazné pozornosti doma i v zahraničí po prezidentských volbách v roce 2000, kdy po do dobu šesti týdnů nebylo jisté, kdo vlastně volby vyhrál. Celosvětový volební žargon tehdy obohatily výrazy pro nejednoznačně nebo neúplně označené volební lístky. Administrativa voleb ve Spojených státech urazila od této přelomové události dlouhou cestu. V roce 2002 americký kongres schválil historický volební zákon (Help America Vote Act, též známý pod zkratkou HAVA), který vůbec poprvé zakotvil významnou federální pomoc padesáti státům unie, District of Columbia a dalším americkým územím ve snaze zdokonalit volební proces. Ve Spojených státech bylo vlastně schváleno více volebních zákonů a předpisů v posledních sedmi letech než za celých předchozích dvě stě let americké historie.

Podobně jako v Nizozemsku, Anglii, Japonsku a několika dalších zemích jsou všechny volby ve Spojených státech amerických místní; to znamená, že jejich administrativu zajišťují místní úředníci, kteří přijímají většinu rozhodnutí o tom, jakou metodou budou voliči v jejich obvodu volit. Nový volební zákon udělil státním volebním orgánům větší pravomoc při dohledu a regulaci místních subjektů. Ve většině států je čelným volebním orgánem ministr vnitra, tedy státní představitel volený na základě stranické příslušnosti. V několika málo státech, včetně státu New York a Illinois, dohlíží na volební proces výbor složený z představitelů dvou politických stran. Spojené státy americké jsou jedinečné tím, že více než 70 procent místních volebních orgánů je voleno na základě stranické příslušnosti, přičemž sem spadají funkce jako tajemník správního obvodu, kontrolor správního obvodu a volební komisař. Těmto představitelům svěřují svou důvěru voliči jednou za čtyři roky.

Nový americký volební zákon vytvořil federální úřad nazvaný Americká komise pro podporu voleb (U.S. Election Assistance Commission, EAC), aby pomohl zajistit administrativu voleb, a poprvé v americké historii uvolnil více než 3 miliardy amerických dolarů do federálních fondů na podporu volebního procesu. EAC [http://www.eac.gov], která zahájila svou činnost na konci roku 2003, je čtyřčlenným orgánem složeným ze dvou demokratů a dvou republikánů, které jmenuje prezident a schvaluje americký senát. Já jsem byl mezi prvními nominovanými do komise EAC a v roce 2006 jsem pracoval jako její předseda.

Vedle rozdělování prostředků z federálních fondů komise EAC také stanovila nové standardy pro využití technologie při hlasování – standardy, které následují další země. V součinnosti s Národním institutem pro vědu a techniku [http://www.vote.nist.gov] komise EAC vypracovala významnou metodiku nového volebního systému, která se soustředila na bezpečnost a lidský faktor. Tyto metodické pokyny pomáhají státům zajistit integritu a použitelnost elektronických zařízení, která využívají při každých volbách miliony voličů. Dále se komise EAC zaměřila na management volební technologie elektronických hlasovacích systémů a několik významných dokumentů, které mají volebním komisařům pomoci zabezpečit důležité prvky elektronických hlasovacích systémů, včetně testování logiky a přesnosti. V posledních letech se do projektu, který má zajistit podobné standardy elektronických hlasovacích systémů, pustila také Rada Evropy [http://www.coe.int], protože mnoho evropských zemí nyní přechází k použití elektronických hlasovacích zařízení.

Snad jednou z největších výzev pro všechny volební orgány je zaškolit členy volebních komisí a voliče pro použití nových hlasovacích technologií. Ve Spojených státech, kde je průměrný věk člena volební komise 72 let, vedlo zavedení elektronických zařízení, jež mají počítačové paměťové karty a jež je nutné kontrolovat a přenášet, k tomu, že celkový počet 1,3 milionu pracovníků, kteří jsou potřeba k zabezpečení celonárodních voleb, se nedaří naplnit. Možná by Spojené státy mohly následovat příklad Belgie, kde jsou osmnáctiletí určeni k zabezpečení voleb stejně jako při vojenských odvodech.

ČEKÁ NÁS V BUDOUCNOSTI INTERNETOVÉ HLASOVÁNÍ?

S rostoucí dostupností internetu ve světě a zcela jistě v mnoha zemích se elektronická demokracie (e-democracy) stává pojmem, který se začíná ujímat a rychle šířit. Stejně jako soukromý sektor také kandidáti, politické strany a vlády vesměs využívají internet k tomu, aby svým sdělením oslovili veřejnost – a k tomu, aby na ně nechali veřejnost reagovat. Několik zemí, včetně Estonska, Nizozemska, Švýcarska a Anglie, nyní umožňuje svým občanům volit přes internet. Ve volbách do místní samosprávy, které proběhly v květnu 2007 ve Swindonu v Anglii, mohli voliči díky zabezpečené technologii, kterou vyvinula organizace Everyone Counts [http://www.everyonecounts.com], dát svůj hlas telefonicky, prostřednictvím internetu, ve veřejných knihovnách, poštou, papírovým hlasovacím lístkem, nebo pomocí některého ze tří set přenosných počítačů umístěných v 65 volebních místnostech po celém volebním okrsku. Byl to jeden z nejambicióznějších – a nejúspěšnějších – volebních pilotních projektů, jaký kdy britská vláda sponzorovala.

V globální a mobilní společnosti se občané každé země, kteří žijí v zahraničí, musejí potýkat s řadou překážek, chtějí-li se zúčastnit voleb. Letos na podzim budou této výzvě čelit voliči z řad australské armády, kteří budou hlasovat ve volbách do parlamentu přes internet. Asi 6 milionů Američanů, kteří podle odhadu žijí v zahraničí, hlasovalo jen s obtížemi, přičemž většinou se museli uchýlit k těžkopádnému procesu hlasování poštou, pokud vůbec chtěli využít svého práva hlasovat. Americká nadace pro hlasování ze zahraničí (U.S. Overseas Vote Foundation) [http://www.overseasvotefoundation.org] a komise EAC odhadují, že více než každý čtvrtý hlas těchto občanů, kteří hlasují ze zahraničí, nakonec není započítán. Úsilí amerického federálního programu pro podporu hlasování (Federal Voting Assistance Program) [http://www.fvap.gov] sice pomohlo zlepšit tento proces, ale nedávná zpráva amerického vládního kontrolního úřadu (U.S. Government Accountability Office) [http://www.gao.gov] naznačuje, že je třeba udělat mnohem víc.

První dáma Texasu Anita Perry hlasuje na začátku voleb v sídle správního obvodu Travis v Austinu v listopadu 2006. (c) AP Images

Jestliže nejpopulárnější americký televizní pořad Superstar (American Idol) zaznamenal během čtyř hodin více hlasů (73 milionů), než byl celkový počet hlasů pro vítěze amerických prezidentských voleb v roce 2004 (62 milionů), není těžké si domyslet, že mladší voliči americké Superstar se budou dožadovat podobného typu mobilní technologie hlasování, jakmile dosáhnou věku, kdy budou moci volit prezidenta.

Spolu s rostoucím využitím technologie při volbách přichází na přetřes také zvýšený dohled nad elektronickým hlasováním a skepse vůči elektronickému hlasování vůbec. I když Američané používají elektronická hlasovací zařízení ve volbách od konce 80. let 20. století, teprve se schválením nového amerického volebního zákona (HAVA) a s rozšířením elektronického hlasování po celých Spojených státech a ve světě se začaly organizovat početné skupiny, které použití elektronických hlasovacích zařízení zpochybňují, nebo dokonce vystupují proti němu, zvláště pak v případě elektronických hlasovacích zařízení bez jakéhokoli písemného dokladu [http://www.verifiedvoting.com]. V Irsku, kde ruční sčítání preferenčních hlasů může trvat až týden, pokus o zavedení elektronického hlasování s cílem urychlit proces sčítání skončil nezdarem.

Mezinárodní instituce a další organizace, které se podílejí na monitorování a hodnocení voleb, jako je například Úřad pro demokratické instituce a lidská práva Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě [http://www.osce.org]; IFES, dříve Mezinárodní nadace pro volební systémy [http://www.ifes.org]; Carterovo centrum http://www.cartercenter.org]; a Electionline [http://www.electionline.org], musely vyvinout nové metodiky pro posuzování toho, zda volby, jejichž součástí je elektronické hlasování, jsou svobodné a spravedlivé. Jedna věc je sledovat ruční sčítání papírových hlasovacích lístků; věc zcela jiná je monitorovat elektronické zaznamenávání hlasů.

Nová volební technologie, která se přehnala všemi systémy kolektivní demokracie, jistě posílila voliče, vedla k vyšší účasti a v mnoha případech zlepšila transparentnost tím, že hlásí výsledky dříve, než je možné je změnit. Zvýšila však důvěru v tyto výsledky? To je otázka, kterou teprve bude třeba zodpovědět, když se ve světě předmětem debat stává reforma volebních systémů a využití nových technologií. Není však sporu o tom, že technologie bude nadále obohacovat způsob, jakým volíme – stejně jako obohacuje naše každodenní životy.

Názory vyjádřené v tomto článku nemusejí vyjadřovat názory nebo politiku vlády Spojených států amerických.