fakta o protiraketové obraně

Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických

Paula A. DeSutterová
náměstkyně ministra zahraničí
pro verifikaci, harmonizaci a implementaci (Verification, Compliance, and Implementation)

Předneseno v rámci série přednáškových snídaní s kongresmany organizované Nadací Vysoké školy národní obrany
Washington, D.C.
4. dubna 2006

Především bych chtěla poděkovat svému příteli Peteru Huessyovi z Nadace Vysoké školy národní obrany (National Defense University Foundation) a Sdružení průmyslu národní obrany (National Defense Industrial Association) za to, že se mi dostalo příležitosti promluvit k vám o roli, kterou Ministerstvo zahraničí hraje v otázkách protiraketové obrany, a o naši velmi úspěšné spolupráci se spojeneckými a spřátelenými zeměmi. A díky vám všem, že jste se uvolili mě vyslechnout.

MINISTERSTVO ZAHRANIČÍ A JEHO ÚLOHA

Je možné, že se už teď na začátku ptáte, proč k vám o otázkách protiraketové obrany bude hovořit náměstkyně ministra obrany pro verifikaci, harmonizaci a implementaci. Je to tím, že v důsledku vnitřní reorganizace ministryně zahraničí Condoleezza Riceová a náměstek ministra Robert Joseph v říjnu 2005 převedli agendu protiraketové obrany do referátu Úřadu pro verifikaci, harmonizaci a implementaci (Bureau of Verification, Compliance, and Implementation), který vedu a který zde budu nazývat zkratkou VCI. Považuji to za dost přirozené, protože značná část práce, kterou se osobně i prostřednictvím svého Úřadu zabývám, se věnuje hledání způsobů, jak posílit náš odstrašující potenciál a naplnit naše závazky. Protiraketová obrana je podle mého názoru velice přirozenou agendou proto, že nám nejen umožňuje zvyšovat odstrašující potenciál, ale při jeho případném selhání důsledně zasáhnout.

Po odpovědi na svou první otázku se možná budete ptát, jakou roli může v problematice protiraketové obrany sehrát Ministerstvo zahraničí? Naše ministerstvo konec konců žádné obranné rakety ani neinstaluje, ani neodpaluje (ostatně útočné rakety také ne), a podle washingtonských měřítek je náš vládní resort chudý jako kostelní myš. Přesto nám ale na tomto poli přísluší důležitá role, a právě o té bych zde chtěla trochu pohovořit.

Jelikož Spojené státy prakticky v žádném střetu nestojí osamocené, spolupráce se spojenci a koaličními partnery na vývoji a rozmísťování prostředků protiraketové obrany nám umožňuje efektivně využívat technicky progresivních řešení, která přináší MDA (Agentura pro protiraketovou obranu). Nejvyspělejší z našich spojenců vnesou do budoucích kombinovaných operací detekční systémy a interceptory protiraketové obrany. Rozmístění detekčních zařízení v zahraničí a na palubě námořních plavidel spolu s budoucím rozmístěním protiraketových střel (interceptorů) již dnes představuje důležitý aspekt plánů na obranu vlastního území Spojených států a bude hrát důležitou roli při ochraně našich spojenců a přátel.

Takováto spolupráce v protiraketové obraně je životně důležitá sama o sobě, jelikož zvyšuje schopnost chránit naše obyvatelstvo i území před útokem ze strany problémových států disponujících balistickými střelami. Protiraketová obrana je ale také velice důležitým nástrojem k zabránění dalšího šíření zbraní hromadného ničení, jelikož čím rozsáhlejší je síť protiraketové obrany, tím víc bude odrazovat snahy o získání zbraní hromadného ničení a nosičů, které budou mít také menší naději, že zasáhnou cíl. Jinými slovy, protiraketová obrana odrazuje šíření raketových nosičů pro zbraně hromadného ničení. Jestliže ale odstrašovací potenciál programů protiraketové obrany selže a některý z problémových států proti nám vyšle balistickou střelu opatřenou třeba i chemickou, bakteriologickou či jadernou hlavicí, je nutné se na protiraketovou obranu dívat jako na „koncovou fázi protiproliferace“, (tj. opatření proti šíření těchto prostředků).

Teď mi dovolte nastínit alespoň něco z toho, co na Ministerstvu zahraničí děláme:

– Prezident nařídil aby Ministerstvo zahraničí spolu s Ministerstvem obrany podporovaly mezinárodní spolupráci v oblasti protiraketové obrany a sjednaly pro takovou spolupráci příslušné smlouvy.

– Naše Oddělení protiraketové obrany a vesmírné politiky (Office of Missile Defense & Space Policy) zastupuje Ministerstvo obrany v amerických meziresortních delegacích pověřených projednat spolupráci v protiraketové obraně s vládami jiných států. Ministerstvo zahraničí podporuje všechny aktivity v rámci NATO zaměřené na vybudování kapacit pro protiraketovou obranu. V průběhu uplynulých dvou let jsme spolupracovali s ministerstvy obrany partnerských zemí na stanovení formálních vojenských požadavků protiraketové obrany, a podporovali jsme myšlenku vytvoření programového střediska pro vybudování systému aktivní vícevrstvé balistické obrany bojiště (Active Layered Theater Ballistic Defense System).

– Pokud jde o aktivity související s protiraketovou obranou NATO, zastupovalo ministerstvo zahraničí zájmy Spojených států v pracovní skupině NATO, která poprvé v historii vyhodnotila rizika hrozící alianci NATO v důsledku schopnosti problémových států používat balistické střely. Toto vyhodnocení se stane klíčovým aspektem rozhodování NATO v otázkách požadavků kladených na protiraketovou obranu schopnou chránit obyvatelstvo a území států NATO.

– Ministerstvo zahraničí se rovněž angažuje ve veřejné diplomacii v zahraničí zaměřené na získání podpory pro protiraketovou obranu, a jeho představitelé na toto téma pronesli mnoho projevů v Evropě, Asii a Austrálii.

– Úřad pro politicko-vojenské záležitosti (Bureau of Political-Military Affairs) Ministerstva zahraničí je pověřen dohledem nad exportem vojenského materiálu a služeb uvedených na seznamu sledovaných vojenských komodit (United States Munitions List). Tuto činnost pro Úřad vykonává jeho Ředitelství kontroly vývozu vojenských materiálů (Directorate of Defense Trade Controls) podle Pravidel pro mezinárodní obchod se zbraněmi známých pod zkratkou ITAR (International Traffic in Arms Regulations). Tato pravidla představují prostředek, jímž Ministerstvo zahraničí provádí ustanovení Zákona o kontrole vývozu zbraní (Arms Export Control Act).

– Úřad pro mezinárodní bezpečnost (The International Security and Nonproliferation Bureau) a zejména jeho Kancelář pro snižování nebezpečí raketového útoku (Office of Missile Threat Reduction) má za úkol kontrolovat vývozní povolení a prodej vojenského materiálu do zahraničí, a to včetně položek použitelných pro potřeby protiraketové obrany, dbát na zásadu nezvyšovat rozšíření takových prostředků, a zajistit, že všechny schválené vývozy proběhnou v souladu s politikou nešíření a s mezinárodními závazky Spojených států včetně ustanovení Režimu kontroly raketové techniky (Missile Technology Control Regime).

– Regionální odbory Ministerstva zahraničí poskytují americkým meziresortním pracovním skupinám a delegacím expertní zprávy o stanoviscích vlád cizích zemí i o potenciálních domácích vlivech, které by se mohly promítnout do spolupráce se Spojenými státy v oblasti protiraketové obrany, a samozřejmě poskytují americkým delegacím příslušné experty.

– Můj úřad, který je ve styku s obranným průmyslem, s ním pravidelně konzultuje otázky související s programy protiraketové obrany a rovněž činnosti z nich vyplývající, a to včetně mezinárodní spolupráce na tomto poli. Plánujeme ustavení diskusního fóra obranného průmyslu ve formě kulatého stolu. Toto fórum by se na kvartální bázi scházelo s představiteli klíčových firem obranného průmyslu k výměně informací a myšlenek souvisejících s problémy tohoto průmyslu a s překážkami, se kterými se potýká a ve kterých by mu Ministerstvo zahraničí mohlo být nápomocno. Přinejmenším totiž můžeme pomoci s vysvětlováním politiky, kterou Spojené státy v tomto ohledu zastávají. Pokud by se v řešení těchto problémů chtěl angažovat i někdo z vás, kdo zde dnes sedíte, kontaktujte prosím můj sekretariát, který vám sdělí další podrobnosti.

SPOLUPRÁCE V PROTIRAKETOVÉ OBRANĚ – DŮVODY PRO TAKOVOU SPOLUPRÁCI

Důvod pro spolupráci v oblasti protiraketové obrany vyplývá zcela přirozeně z dramaticky proměněné situace v otázkách mezinárodní bezpečnosti. Balistickými střelami dnes disponuje přes dvacet zemí včetně některých nejnezodpovědnějších států světa, přičemž další usilují o to, aby měly k dispozici střely dlouhého doletu. Mnohé z těchto států mají rovněž programy zaměřené na vývoj jaderných, biologických a chemických zbraní. Stávající i budoucí hrozba raketového úderu ze strany těchto nepřátelských států je naprosto odlišného charakteru, než představovala nebezpečí, jež nám hrozila v průběhu studené války, a proto také vyžaduje zcela jiný přístup k problematice odstrašování a dalších nástrojů naší národní obrany.

Strategie používaná dříve k odstrašování Sovětského svazu během studené války už nepostačuje k tomu, aby odstrašila nebezpečí, jež nám hrozí dnes, a Spojené státy se proto nemohou spoléhat výlučně na svou odstrašovací schopnost. Vlastnictví zbraní hromadného ničení a jejich balistických nosičů by nepřátelským státům umožnilo prosazovat své cíle silou, donucením a vydíráním. Protiraketová obrana nenahrazuje útočné prostředky, ale představuje další a zároveň rozhodující složku současného odstrašování; jestliže však odstrašování selže, funguje protiraketová obrana jako pojistka ochraňující Spojené státy před balistickými střelami, jež proti nám protivník vypustí.

Protiraketová obrana nám rovněž pomůže přesvědčit přátele a spojence o důvěryhodnosti a spolehlivosti Ameriky v plnění závazků, a odradit cizí země od vlastního vývoje či od nákupu balistických střel zpochybněním jejich vojenské užitečnosti. Kdyby našim spojencům nějaký nepřátelský stát hrozil, že proti nim použije zbraně hromadného ničení nesené balistickými střelami, nemuseli by naši spojenci a přátelé s námi vstupovat do koalice. Proto je nanejvýš nutné, aby americká zahraniční politika naše spojence a přátele přesvědčovala, že hrozba balistických střel USA ani neodvrátí od splnění svých bezpečnostních závazků, ani neposkytne agresorům prostředky pro podrytí soudržnosti a politické stability koalice či aliance. Dějiny nás učí, že přes veškeré naše snahy budou vždy existovat situace vyvolané zvratem vojenských podmínek, selháním diplomatického úsilí, neschopnosti zpravodajské služby či změnou odstrašovací schopnosti. Proti takovýmto možným selháním chrání protiraketová obrana.

Podle ustanovení Smlouvy o omezení protiraketové obrany (ABM Treaty) Spojené státy v prosinci 2001 oznámily svůj záměr od této smlouvy odstoupit, protože mají v úmyslu začít vyvíjet a rozmisťovat prostředky určené k ochraně obyvatelstva a území svých padesáti států. Smlouva pak k datu 13. června 2002 zanikla. Část mezinárodního společenství včetně některých našich spojenců a přítel naše rozhodnutí tvrdě kritizovala. Postupně ale značná část těchto spojeneckých a spřátelených států pochopila nebezpečí, které pro mezinárodní mír a bezpečnost představují například Severní Korea nebo Írán, a svůj dřívější kritický postoj přehodnotila, takže dnes je našemu vidění problému daleko bližší.

PŘÍKLAD ZMĚNĚNÉHO VNÍMÁNÍ PROBLÉMU ZE STRANY NAŠICH SPOJENCŮ A PŘÁTEL

Devatenáctého ledna tohoto roku přednesl francouzský prezident Jacques Chirac v Brestu závažný projev o francouzské jaderné strategii, v němž prohlásil, že „protiraketová obrana…nemůže představovat veškerou schopnost odstrašovat, ale může ji doplňovat snížením zranitelnosti.” Tento posun francouzských postojů je signifikantní, jelikož dosud převládalo přesvědčení, že k odstrašení všech existujících nebezpečí postačuje schopnost reagovat na agresi jadernou odvetou.

ZPŮSOBY SPOLUPRÁCE V OBLASTI PROTIRAKETOVÉ OBRANY

V dokumentu „Národní politika protiraketové obrany“ (National Missile Defense Policy) z 20. května 2002 prezident Bush určil, že Spojené státy musejí „strukturovat program protiraketové obrany tak, aby v souladu s celkovými zájmy národní bezpečnosti zároveň podněcoval i zapojení průmyslu spojeneckých a spřátelených států“ a že „budeme také podporovat mezinárodní spolupráci v protiraketové obraně.” Pokud jde o vztah mezi spoluprací v oblasti protiraketové obrany a americkými zákony o kontrole exportu, prováděcími předpisy a závazky plynoucími z Režimu kontroly raketové techniky (Missile Technology Control Regime), zastávají Spojené státy takovou politiku, aby v oblasti protiraketové obrany při dodržování pravidel kontroly exportu nedocházelo ke znemožňování mezinárodní spolupráce.

V oblasti protiraketové obrany spolupracují Spojené státy s jinými státy mnoha způsoby, mezi něž paří také

– společné bilaterální zkoumání parametrů a analýzy architektury protiraketové obrany;

– společná modelační a simulační cvičení;

– společné výzkumně-vývojové projekty;

– výrobní koprodukce;

– společné testování;

– společný výcvik a cvičení zaměřená na interoperabilitu;

– prodej vojenských i běžných obchodních komodit spojeneckým a spřáteleným zemím.

Výše zmíněné způsoby kooperace v oblasti protiraketové obrany již existují nebo se o nich vedou rozhovory mj. s vládami Japonska, Spojeného království, Dánska, Austrálie, Izraele, Itálie, Německa, Nizozemska a Ruska. Spolupráce může mít i formu „věcného“ příspěvku, jakým je například poskytnutí cvičných cílů potřebných k testování protiraketových prostředků nebo poskytnutí zařízení nebo území pro jejich rozmístění. Ačkoli od doby, kdy Spojené státy od Smlouvy o omezení protiraketové obrany (ABM Treaty) odstoupily, neuplynuly ani čtyři roky, rozsah spolupráce v oblasti protiraketové obrany, kterou se nám spojeneckými a spřátelenými zeměmi podařilo navázat, je podle mého názoru opravdu velkolepý.

VYBRANÉ OBLASTI SPOLUPRÁCE NA POLI PROTIRAKETOVÉ OBRANY

Ráda bych zde zdůraznila alespoň některé oblasti mezinárodní spolupráce při zajišťování protiraketové obrany.

JAPONSKO

Japonsko v prosinci 2003 formálně stvrdilo rozhodnutí instalovat na svém území vícevrstvý obranný systém zahrnující i nákup amerického obranného balistického systému AEGIS (AEGIS BMD) a střel Patriot PAC-3 jakožto „čistě obranného prostředku umožňujícího ochranu života a majetku japonského obyvatelstva“ před raketovými útoky ze strany problémových států. Kromě rozmístění protiraketových střel PAC-3 má japonský Úřad pro obranu také v plánu vybavit torpédoborce své námořní obrany střelami SM-3.

V prosinci 2004 japonský Nástin programu národní obranu (National Defense Program Outline), což je pravidelná čtyřletá revize zásad obranné politiky, specificky uvedl protiraketovou obranu jako jednu oblastí, v níž je nutné dosáhnout akceschopnosti, a výslovně rovněž zmínil, že cestou k jejímu dosažení je spolupráce se Spojenými státy v oblasti zařízení a techniky. V prosinci 2004 také Japonsko a Spojené státy podepsaly Rámcové memorandum o vzájemném porozumění v otázkách spolupráce v protiraketové obraně (Framework Memorandum of Understanding on Missile Defense Cooperation).

V říjnu 2005 ministryně zahraničí Riceová a ministr obrany Rumsfeld a jejich japonské protějšky vydaly zásadní zprávu o transformaci a přestavbě národní obrany. Zpráva žádá, aby v Japonsku bylo umístěno americké předsunuté víceúčelové přemístitelné radarové zařízení (Forward-Deployed X-band transportable radar). To má doplnit – nikoli nahradit – naše torpédoborce se systémem AEGIS pro detekci a sledování raket dlouhého doletu operující již dnes v Japonském moři, a posílit ochranu jak Spojených států, tak i Japonska. V současné době kromě toho zkoumáme i další oblasti spolupráce v oblasti protiraketové obrany -spolupráce na vývoji další generace intercepčních střel (antiraket). Nedávno, konkrétně 8. března, Spojené státy a Japonsko úspěšně dokončily letové zkoušky standardní střely SM-3 vybavené upravenou, zmodernizovanou hlavicí zkonstruovanou japonskými odborníky.

AUSTRÁLIE

V prosinci 2003 Austrálie oznámila rozhodnutí participovat na americkém programu protiraketové obrany. Spojené státy a Austrálie poté v červenci 2004 podepsaly Rámcové memorandum o vzájemném porozumění v otázkách spolupráce v protiraketové obraně, po němž v říjnu 2005 následovalo Memorandum o vzájemném porozumění v otázkách výzkumu a vývoje. V současné době  se projednávají tři projekty spolupráce, konkrétně v oblasti radaru OTH (tj. sledujícího prostor za horizontem díky ionosférickému odrazu), modelování a simulace a radiolokačního sledování. Dne 16. srpna 2005 Canberra oznámila, že pro dodávky torpédoborců vybavených pro boj proti vzdušným cílům a představujících zakázku v hodnotě 6 miliard australských dolarů byla vybrána americká firma Gibbs and Cox. V současné sobě se financuje stavba tří pravidel, z nichž první bude funkční roku 2013. Každé plavidlo bude vybaveno detekčním systémem AEGIS a zařízení bude schopno plně spolupracovat s vojenskými silami Spojených států a případných dalších koaličních partnerů. Ačkoli Austrálie v současné době možná nepřipouští, že by byla ohrožena útokem balistických střel nějakého jiného státu, důvodem jejího rozhodnutí spolupracovat s USA v otázkách protiraketové obrany vyplývá z našeho těsného spojenectví a snahy umožnit australským výrobcům participovat na individuální bázi na průmyslové kooperaci a transferu technologie.

NATO

Počátkem roku 2003 byla dokončena studie proveditelnosti aktivní vícevrstvé protiraketové obraně bojiště (Active Layered Theater Ballistic Missile Defense) a byly přijaty technické plány protiraketové obrany NATO schválené ministry obrany členských států aliance v červnu 2004. NATO od té doby přidělilo finanční prostředky na vývoj a zřízení operačního velitelství a řízení, plánování a realizaci kapacity umožňující ochranu rozvinutých vojenských sil. NATO počítá, že do roku 2010 bude disponovat schopností ochrany rozvinutých vojenských sil před útokem střel s krátkým a středním doletem.

Na pražském summitu NATO v roce 2002 se nejvyšší představitelé členských zemí aliance dohodli na prozkoumání možností ochrany obyvatelstva a území aliančních států před útokem balistickými střelami všech tříd. NATO bude tyto možnosti protiraketové obrany zkoumat na základě nadnárodní dodavatelské studie.

NATO-RUSKO

Snahy o spolupráci NATO a Ruska probíhají v rámci Pracovní ad hoc skupiny pro protiraketovou obranu bojiště (Theater Missile Defense Ad Hoc Working Group, AHWG) při Radě NATO-Rusko (NATO-Russia Council, NRC).  Práce vedoucí k případným společným operacím protiraketové obrany vedly k vypracování anglicko-francouzsko-ruského terminologického slovníku techniky z oblasti protiraketové obrany, a rovněž k vývoji Experimentálního konceptu operací (Experimental Concept of Operations, CONOPS) pro použití při společných protikrizových operacích.

Experimentální koncept CONOPs byl použit při velitelském simulačním cvičení protiraketové obrany, které Rada NATO-Rusko prováděla v březnu 2004 ve Společném národním integračním operačním středisku (Joint National Integration Center) v Colorado Springs. Druhé velitelské cvičení tohoto typu se konalo v březnu 2005 v Nizozemsku.

Kromě toho pracovní skupina AHWG v současné době pracuje na studii interoperability protiraketových systémů NATO a Ruska pro případ, že naše síly budou koaličním způsobem nasazeny v operaci, která nebude probíhat na území ani jedné ze stran a nebude spadat pod ustanovení článku V.

RUSKO

Spojené státy a Rusko pokračují v rozhovorech o konkrétních projektech spolupráce na poli protiraketové obrany, jaké představuje například spolupráce v oblasti cvičných cílů pro testování amerického systému balistické protiraketové obrany (BMD) a sdílení údajů radiolokačních zařízení. V dubnu 2005 provedly Spojené státy a Rusko v Moskvě čtvrté společné velitelské simulační cvičení, uspořádání pátého navrhují Spojené státy na konec tohoto měsíce (tj. konec dubna 2006). Spojené státy a Rusko taktéž jednají o Smlouvě o technické spolupráci v oblasti obrany (Defense Technical Cooperation Agreement, DTCA), která by umožnila spolupráci v protiraketové obraně jak na mezivládní úrovni, tak na bázi jednotlivých ekonomických subjektů. Vláda Spojených států Moskvu pravidelně informuje o plánech americké protiraketové obrany a výměna informací probíhá rovněž mezi ministerstvy zahraničí a obrany.

IZRAEL

Spojené státy prostřednictvím společně financovaného programu modernizace americko-izraelského systému ARROW II pomáhají Izraeli zvyšovat technickou úroveň a výkonnost operačního systému Arrow tak, aby byl lépe schopen čelit modernějším střelám delšího doletu. Program je zároveň zaměřen na zajištění interoperability s americkými systémy, a zahrnuje i periodické testování systému Arrow II na cvičné střelnici ve Spojených státech. Například v červenci a srpnu 2004 izraelský systém Arrow a jeho antirakety (interceptory) Arrow II prodělaly zkoušky na námořní cvičné střelnici Pt. Magu Sea Range v Kalifornii. Kromě toho některé komponenty antirakety Arrow II vyrábí pro Izrael firma Boeing.

NĚMECKO, ITÁLIE A SPOJENÉ STÁTY

Německo, Itálie a Spojné státy společně vyvíjejí modernizovaný raketový systém na obranu proti balistickým střelám s delším doletem označovaný jako Medium Extended Air Defense Systém (MEADS).  Cílem tohoto výzkumně-vývojového projektu je vysoce mobilní pozemní zařízení schopné zachycovat a ničit balistické střely krátkého a středního doletu. Systém MEADS, který by měl být schopen nasazení v roce 2014, by měl nahradit stávající systém Patriot.

DÁNSKO

V srpnu 2004 Spojené státy a Dánsko včetně samosprávného Grónska podepsaly smlouvy umožňující modernizaci amerického radiolokačního zařízení včasného varování na grónské letecké základně Thule. Modernizace zvýší naši schopnost detekovat útoky balistických střel vypouštěných z oblasti Středního východu a účinně se proti nim bránit. V říjnu 2005 pak bylo podepsáno Rámcové memorandum o vzájemném porozumění, jež umožňuje spolupráci Spojených států a Dánska v oblasti protiraketové obrany, Dánsku poskytuje přístup k americké protiraketové technice a dánským firmám lepší možnost spolupráce s americkými firmami na vývoji obranné raketové techniky.

SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ

V únoru 2003 vyjádřilo Spojené království souhlas se žádostí Spojených států o umožnění modernizace radiolokačního zařízení včasného varování na britské základně Fylingdales pro potřeby protiraketové obrany. Dne 12. června téhož roku pak ministři obrany Hoon a Rumsfeld podepsali Rámcové memorandum o vzájemném porozumění, jež poskytuje základ pro americko-britskou průmyslovou spolupráci v oblasti protiraketové obrany. Dodatek memoranda o radarové základně Fylingdales, který vymezuje roli a odpovědnost obou stran při její modernizaci byl podepsán v prosinci 2003, druhý dodatek o bilaterální spolupráci při výzkumu, vývoji, testování a vyhodnocování (RDT&E) protiraketové obrany byl podepsán v říjnu 2004. Spojené státy poskytly Spojenému království materiály o vývoji situace, což zcela jasně dokazuje, jak těsné vztahy se Spojeným královstvím máme.

ZÁKLADNA PROTIRAKETOVÉ OBRANY NA EVROPSKÉM ÚZEMÍ

V souladu s s direktivami prezidenta zkoumají Spojené státy možnosti zkvalitnění vlastní obrany i obrany svých spojenců a přátel instalací dalších protiraketových střel (interceptorů), detekčních zařízení a předsunutých radiolokátorů. Jednou z možností tohoto zkvalitnění obrany je umístění americké protiraketové základny na evropském kontinentu. Spojené státy již absolvovaly prvotní informační rozhovory s řadou členských států NATO, ve kterých zjišťovaly jejich zájem mít takové protiraketové zařízení na svém území. Z americké strany v této věci dosud žádné rozhodnutí nepadlo. Jsme přesvědčeni, že rozmístění omezeného počtu protiraketových střel, (interceptorů) v Evropě by významným způsobem přispělo k obraně Spojených států a jejich evropských spojenců z řad NATO před balistickými střelami vypálenými z oblasti Středního východu.

ZÁVĚR

Krátce řečeno, vzhledem k pokračujícímu šíření zbraní hromadného ničení a jejich balistických nosičů je zcela jasné, že Spojené státy nemohou spoléhat jen na diplomacii, odstrašování, kontrolu obchodu se zbraněmi a smluv o nešíření. Nemůžeme totiž nadále používat prostředky dvacátého století k řešení problémů jedenadvacátého století. Díky rostoucímu počtu bilaterálních a multilaterálních projektů spolupráce je také jasné, že naši spojenci a přátelé opouštějí myšlení z dob studené války, kdy vládlo přesvědčení, že zranitelnost funguje jako stabilizační faktor. Vzhledem ke skutečnosti, že odstrašování způsobem běžným v průběhu studené války již nepostačuje, představuje protiraketová obrana v dnešní mezinárodně-bezpečnostní situaci rozumnou pojistku. Musíme pracovat společně, abychom se byli schopni bránit nejen proti dnešním hrozbám, ale i daleko větším a technicky komplexnějším nebezpečím budoucnosti.

Děkuji.

(konec proslovu)

Distribuce textu: Úřad pro mezinárodní informační programy, Ministerstvo zahraničí Spojených států (Bureau of International Information Programs, U.S. Department of State)