fakta o protiraketové obraně

Tisková konference s Lt. Gen. Henry Oberingem, ředitelem Missile Defense Agency (MDA)

25. ledna 2007

Generál Obering: Protiraketová základna zůstane “svrchované území hostitelských států”

Po několika letech výměn informací o vývoji a rozmístění protiraketové obrany Evropy a Spojených států oznámila česká vláda 19. ledna 2007, že USA přijaly její nabídku zahájit formální jednání o výstavbě části protiraketového obranného radarového zařízení v Brdech.  Spojené státy doufají, že i Polsko se zapojí do tohoto obranného projektu a bude místem rozmístění omezeného počtu pozemních střel.

Na tiskové konferenci konané 25. ledna odpovídal šéf americké Agentury protiraketové obrany generál Henry Obering na otázky, které se týkaly možného umístění protiraketové obrany USA ve střední Evropě.

Generál Obering zdůraznil, že americká protiraketová obrana v Evropě je určena k ochraně spojenců Spojených států před hrozbami ze Středního východu a v žádném případě neznamená hrozbu pro Rusko. “Hovoříme zde o maximálně 10 raketách, které umístíme kupř. v Polsku s cílem obrany proti hrozbě ze strany problematických států. Z této lokality a i při práci s radary, které umístíme například v České republice, a i za pomoci dalších takových předsunutých radarů, které bychom rozmístili k posílení naší obranné schopnosti, bychom stejně fyzicky nemohli zachytit ruské mezikontinentální balistické rakety (ICBM), i kdybychom se na ně snažili zaměřit,” řekl Obering.

“Co se týče Rusů, sám jsem navštívil Moskvu a s Rusy hovořil,” řekl novinářům. “Také jsme informovali Radu NATO – Rusko, která se konala v Bruselu, kde jsme představili náš program, jakož i lokality, které navrhujeme ve smyslu obecných regionů jednotlivých zemí, představili jsme technickou vybavenost a schopnosti radarů a budeme nadále úzce s Rusy i se spojenci v NATO a s evropskými spojenci spolupracovat tak, aby všichni jasně chápali, jaké jsou technické a programové  schopnosti těchto raket.”

Na dotaz, kolik amerických vojenských zaměstnanců bude pracovat na tomto obranném zařízení, Obering odpověděl, “Mluvíme řádově asi o 200 zaměstnancích na raketové základně, radarová základna je navržena tak, že po většinu času provozu nevyžaduje přítomnost personálu. Tam budeme ale potřebovat dodavatele k údržbě zařízení a základny a v obou lokalitách bude pak rozmístěna i ostraha.”  Fyzická lokalita zařízení zůstane suverénním územím hostující země. 

Ohledně radaru Obering zdůrazni, že se jedná o dobře vyzkoušené obranné zařízení. “Radar, který umisťujeme v České republice, je radar, který byl již mnoho let v provozu na našem zkušebním zařízení v Kwajaleinu, takže se nejedná o nový právě vyrobený radar. Připravujeme renovaci a vylepšení některých komponent tak, abychom je zmodernizovali, ale základní funkce radaru byly testovány lety takříkajíc po dobu několika let v Kwajaleinu.”

Přestože ještě nebyl stanoven časový harmonogram jednání, Agentury protiraketové obrany odhaduje, že navržená zařízení v Polsku a Česku nebudou provozuschopna před rokem 2012.  “Chceme mít tato zařízení hotova mezi léty 2011 a 2012, protože se domníváme, že například Iránci budou někdy v tomto časovém horizontu mít zbraně dalekého dostřelu,”vysvětlil Obering.

 

Celý přepis rozhovoru s generálem Oberingem z ledna 25 následuje:

Generál Obering: Pokusím se hned na začátek vyjasnit některá nedorozumění, která jsme zaznamenali v tisku o protiraketové obranné základně, jakou plánujeme pro Evropu. Pokusím se odpovědět na některé s tím související otázky a celkově věci ozřejmit. Pro začátek řeknu toto: Koncepce a myšlenka umístit protiraketové obranné systémy v Evropě vznikla již v roce 2002, kdy jsme rozhodli, že chceme rozšířit ochranu na naše spojence a přátele, rozmístěné jednotky, ale také samozřejmě posílit obranu Spojených států. Začali jsme tudíž alokovat peníze na tento účel v rozpočtu na rok 2006 a 2007 s cílem zahájit analýzu a začít přípravné práce na základnách, průzkum základen a takové podobné věci ve vybraných lokalitách. Základny mají být součástí integrovaného vrstveného systému, s jehož výstavbou jsme začali v roce 2004. Jsou zacíleny a směřují na ty problematické státy, nikoli na sofistikované balistické arzenály, jaké mají Rusové, ale jsou zacíleny na hrozbu od těchto problematických států a tomu slouží obranný protibalistický systém, který budujeme. S tím, co jsem již řekl, nyní rád odpovím na jakékoliv otázky a také Brian Green, který je tu dnes se mnou, bude poskytovat odpovědi.

Marek Walkiski, Polish Public Radio: Máte již lokalitu pro základnu v Polsku, které dáváte přednost, a co může Polsko očekávat od Spojených států, od Pentagonu, výměnou za to, že umožní vybudování základny na svém území?

Obering: Za prvé musím říct, že jsme v Polsku navštívili několik míst, která by se hodila jako hostitelská a nikoliv pouze jedno jediné, takže je zde několik možností, které budeme nadále zkoumat. K vaší druhé otázce: domníváme se, že je to v zájmu Polska, v jeho národním zájmu, moci být hostitelskou zemí takové základny, neboť to posílí jeho bezpečnost. Samozřejmě také vzniknou při výstavbě základny v Polsku příležitosti pro místní průmysl účastnit se výstavby základny. Celkový předpokládaný výdaj je asi 3,5 miliardy amerických dolarů na obě základny, antiraketovou a radarovou, a z toho asi jedna miliarda je určena na samotnou stavební činnost.

Walkiski: Polsko má v této věci určitá očekávání. Spekuluje se o umístění raket Patriot a systému THAAD. Je na straně Spojených států ochota umístit tyto součásti protiraketového obranného systému v Polsku?

Obering: Co se týče protiraketové obrany, o kterou nám zde jde, existuje celá řada způsobů, jak se bránit proti raketám krátkého doletu, tak jak říkáte, jako jsou rakety Patriot a nebo námořní systém Aegis atd. To však nepovažujeme za požadavek pro Polsko zajišťovat takovouto obranu vzhledem k uváděnému doletu a k hrozbám, o kterých hovoříme. Takže lokality, o kterých hovoříme, to znamená antiraketové základny, jsou určeny pro zachycení dlouhého doletu a k obraně proti raketám dlouhého nebo středního doletu. Proti těm, v daném regionu, v současné době obrannou základnu nemáme. To je také součástí toho, co navrhujeme vystavět. Nedomníváme se, že je potřeba rozmisťovat rakety Patriot například v této lokalitě.

Walkiski: A co systém THAAD?

Obering: Pokud vím, tak ne.

Green: Nevíme o žádném požadavku umisťovat systém THAAD v Polsku. Specifická kompenzace pro Polsko za to, že umožní vybudování protiraketové obranné základny, jak již řekl generál Obering, domníváme se, že polská vláda věří, že vybudování základny v Polsku prospěje zajištění polské bezpečnosti. Naše politika je taková, že neposkytujeme kompenzaci za umožnění vybudování základny, nicméně musím též dodat, že Spojené státy jsou vždy ochotné hovořit se svými spojenci o všeobecné bezpečnostní situaci a o dalších formách hlubší strategické spolupráce.

Wade Boese, Arms Control Today: Říkáte, že ta základna není zaměřena proti Rusku. Můžete říci, zda antirakety umístěné v Polsku budou technicky schopné zachytit ruské balistické střely odpálené proti Spojeným státům? A za druhé, jaké kroky může MDA (Missile Defense Agency) nebo Pentagon podniknout, aby uklidnily Rusko v tom, že tyto rakety nepředstavují pro ně hrozbu?

Obering: Odpovím na vaši otázku přímo. Hovoříme zde o maximálně 10 raketách, které umístíme kupř. v Polsku s cílem obrany proti hrozbě ze strany problematických států. Z této lokality a i při práci s radary, které umístíme například v České republice, a i za pomoci dalších takových předsunutých radarů, které bychom rozmístili k posílení naší obranné schopnosti, bychom stejně fyzicky nemohli zachytit ruské mezikontinentální balistické rakety (ICBM), i kdybychom se na ně snažili zaměřit. Přitom je jejich počet velmi malý při srovnání s velkým počtem ruských raket a navíc stejně nemají schopnost z této lokality ruské rakety zachytit. Ze zeměpisného hlediska tu jde o „tail chase“, takže základna nepředstavuje technickou hrozbu pro ruské rakety ICBM. Co se týče Rusů, sám jsem navštívil Moskvu a s Rusy hovořil. Také jsme informovali Radu NATO – Rusko, která se konala v Bruselu, kde jsme představili náš program, jakož i lokality, které navrhujeme ve smyslu obecných regionů jednotlivých zemí, představili jsme technickou vybavenost a schopnosti radarů a budeme nadále úzce s Rusy i se spojenci v NATO a s evropskými spojenci spolupracovat tak, aby všichni jasně chápali, jaké jsou technické a programové  schopnosti těchto raket.

Amy Butler, Aviation Week: Chci se dotázat na to, jak bude vypadat skutečné fyzické uspořádání?  Pozemky, na kterých budou základny vystavěny, bude se nadále jednat o území hostitelské země, bude toto území pronajato, anebo se stane v určitém smyslu územím USA? Bude zde působit pouze americký personál nebo se připravuje nějaké sdílení velitelských struktur a dat, která budou získávána, s evropským vojenským velením?

Obering: Nechám kolegu Briana zodpovědět první část otázky a já se ujmu té druhé části.

Green: Fyzicky zůstane území základen svrchovaným územím hostitelského státu. Hostitelské státy budou mít nad ním úplnou kontrolu. Kolega Trey pohovoří o operačních aspektech v této věci. Samozřejmě budeme používat americké vojáky a dodavatele k vlastnímu provozu systému. To bude prováděno na základě ujednání o základně, které odpovídá jiným takovým ujednáním a v rámci něhož veškerý americký personál a dodavatelé mají povinnost řídit se zákony hostitelských států.

Obering: Co se týče velení a řízení, Amy, tempo zapojení protiraketového obranného zařízení je velmi, velmi rychlé. Jak dobře víte, pokud se snažíte zachytit raketu odpálenou ze Středního východu na Evropu nebo Spojené státy, je to otázka minut, ve kterých je třeba učinit rozhodnutí, a existuje jenom krátký časový úsek, který máme k dispozici pro reakci na takové rakety. Pouze vzhledem k těmto fyzikálním záležitostem musí existovat dosti jednoduchý systém velení a řízení na těchto základnách a předpokládáme, že tento systém by zůstal součástí celkové struktury velení a řízení USA pro protiraketovou obranu. To neznamená, že se nebudeme radit se spojenci, co se týče provozu základen a co se týče plánů existujících pro velení a řízení včetně velení a řízení v reálném čase, jak jsem to již zmínil.

Nathan Hodge, Jane´s Defense Weekly: Můžete říci  podrobněji, kolik zaměstnanců bude potřeba k zajištění těchto základen v Polsku a České republice a na jaké lokality se v těchto zemích konkrétně zaměřujete?

Obering: Konkrétně o lokalitách hovořit nebudu, stačí pouze uvést, že v každé zemi jsme našli 3 nebo 4 přijatelné lokality. Mluvíme řádově asi o 200 zaměstnancích na raketové základně, radarová základna je navržena tak, že po většinu času provozu nevyžaduje přítomnost personálu. Tam budeme ale potřebovat dodavatele k údržbě zařízení a základny a v obou lokalitách bude pak rozmístěna i ostraha, ale zde nebudu uvádět konkrétní čísla.

Hodge: To však bude již nad rámec zaměstnanců pracujících na základně?

Obering: Ano, ta ostraha ano.

Jim Wolf, Reuters: Můžete nastínit časovou linku v souvislosti s raketami dlouhého doletu, které vyvíjí Irán, a jaké jsou implikace pro to, kdy bude potřeba mít připraveny pozemní antirakety na navrhovaném třetím místě.

Obering: To je výborná otázka, Jime, a vlastně se dotýká toho, proč jsme s tímto programem před několika lety začali. Jak víte, zde, ve Spojených státech, jsou naše postupy relativně pomalé, co se týče přípravy, programování a realizace. Trvá to mnoho let, než je program připraven, než jsou zajištěny peníze a než se něco takového zrealizuje. Jak jsem říkal, začneme-li tento rok, vlastně již minulý rok 2006, s analýzou jednotlivých lokalit a obdobnými věcmi, bude nám to trvat do roku 2011, 2012. Taková je naše zkušenost ve Fort Greely na Aljašce a v Kalifornii. Bude to trvat 3 nebo 4 roky než se plně rozjedeme. Proto chceme také začít, neboť jsme se již v minulosti tvrdě poučili. Víme, že nemůžeme s jistotou předpovědět, kdy budou některé státy mít určité technické možnosti. Kupříkladu v roce 1998, těsně před tím, než Severní Korea odpálila Taepo Dong 1, jen několik měsíců před tím, předpovídala celá řada expertů, že to bude trvat ještě roky, než toho bude Severní Korea schopna. A stalo se to za pouhý měsíc. Vidíme, co se děje v Iránu v současné době, víme, že mají velmi agresivní testovací program, se kterým se nijak netají před veřejností, že se zavázali, že dosáhnou schopnosti kosmického odpalu. V takové situaci máme před sebou všechny základní stavební bloky pro rakety ICBM s dlouhým doletem, co se týče vynášení, řízení, odpalu, spalování atd. a všechny náznaky jsou takové, že směřují ke splnění těchto kroků. Takže bychom rádi měli základny v provozu do roku 2011, 2012, neboť se domníváme, že například Iránci budou mít již krátce na to vybavení dlouhého doletu, ne to, co ukazují dnes či zítra, ale znovu opakuji, že se jedná o dobu za několik let, a je rozumné o tom uvažovat již nyní a postupovat s ohledem na to tak, abychom mohli v příslušném čase reagovat.

Reuters: Kolik času zbývá na jednání?

Obering: Brian vám řekne něco k termínům pro jednání, my se snažíme brát je v úvahu při nastavování časových horizontů, které jsem právě zmiňoval, tedy roky 2011 nebo 2012.

Green: Jednání nikdy nepodléhají nějakým přesným časovým rozvrhům, jak každý, kdo se jich účastní, ví. Máme samozřejmě zájem na tom vyjednávat co nejrychleji, ale přesný časový harmonogram neexistuje. Na to navazuje ještě jedna věc, kterou je třeba zdůraznit, že máme samozřejmě zájem pokračovat a pokračovat rychle, ale to vše podléhá vyjednávacímu procesu a hlubším a intenzivním diskusím, které budeme mít s Českou republikou a Polskem. Nejedná se tedy v žádném případě o jednostranné rozhodnutí Spojených států. Je to záležitost spolupráce.

Obering: Dobré je, že obě strany jsou motivovány stejným faktorem, kterým je vybudování společné obranyschopnosti proti budoucí hrozbě.

Green: Diskuse s Českou republikou a Polskem byly pro nás dosud velice potěšující.

Nick Simeone, Fox News Channel: Pane generále, neslyšeli jsme ještě vaši reakci na pokus Číny začátkem tohoto měsíce, myslím, sestřelit vesmírný satelit. Zajímalo by mne, co si o tom myslíte a jak hodnotíte tuto hrozbu.

Obering: Jak sám dobře víte, Nicku, systém protiraketové balistické obrany, o kterém zde hovoříme, není namířen proti Číně. Je namířen proti Severní Koreji a jiným problémovým státům jako Severní Korea. Avšak jako obezřetný vojenský důstojník myslím, že je třeba sledovat tyto pokusy, protože vybudovat obranu trvá roky, avšak úmysl se může změnit ze dne na den. Sledujeme, o co se Čína ve svých programech snaží tak, abychom, pokud to bude v budoucnosti potřeba, mohli příslušně reagovat. Avšak to, co jsme doposud vybudovali či plánujeme budovat, tady se nejedná o žádné zařízení proti Číně.

Butler: Generále Oberingu, co se týče zapojení těchto základen, kdyby k němu mělo někdy dojít, či pouze testování, představuje zeměpisné uspořádání lokalit v Polsku a České republice problém, co se týče přeletů nad územím za účelem testů nebo skutečného nasazení a jak tento problém řešíte.

Obering: To je dobrá otázka. V horizontu, o kterém hovoříme, 2011 a 2012, když se nad tím zamyslíte, v té době budou za námi již velmi rozsáhlé testovací programy prováděné u velmi podobných zařízení. Například budeme mít za sebou množství letů s radarem Beale a množství letů s radarem Sea-Based X-Band. Tento radar je pravděpodobně nejpodobnější takovému radaru pro střední fázi letu, který bychom umístili v České republice. Předsunutý radar, který máme dnes v Japonsku, ten jsme testovali ve Vandenbergu, když byl ještě ve Vandenbergu. Takže to v zásadě děláme po kusech. Určitě otestujeme komponenty, podobné komponenty jako SBX a TPY-2, které máme v Japonsku, a pak spoléháme na výsledky modelování a simulace a děláme digitální simulaci, jakož i testování radarů při osazení na místo. Takto bychom tedy postupovali. Existuje pro to i precedens. Když se nad tím zamyslíte, Spojené státy se po mnoho let spoléhají na obranný systém v našem raketovém vybavení ICBM, ale nikdy jsme celý systém netestovali od začátku až do konce, což by znamenalo odpálení jaderné hlavice někde v jižním Pacifiku. Ani to není naším záměrem. Takže myšlenka vzít jeden komponent, provést na něm úplný test na úrovni komponentu, provést maximum s ohledem na letové testy a dovodit zbytek pomocí vysoce věrohodné digitální simulace a modelů, to je pro nás přijatelné řešení.

Butler: Myslíte si, že to představuje nějaké riziko? Bylo i u raket ICBM tolik náročných míst pro testování, jako je tomu dosud u protiraketových systémů?

Obering: Domnívám se, že ano, s ohledem na technickou úroveň, kterou v té době měly. Ale jak jsem řekl, budeme mít za sebou velké množství letů. Tento rok plánujeme v našem systému ještě dva testy pro dlouhý dolet. V uvedeném časovém horizontu jich bude řádově 10 či více a budeme mít veškeré údaje, abychom velmi dobře poznali chování jednotlivých komponentů. Jenom připomínám, že radar, který umisťujeme v České republice, je radar, který byl již mnoho let v provozu na našem zkušebním zařízení v Kwajaleinu, takže se nejedná o nový právě vyrobený radar. Připravujeme renovaci a vylepšení některých komponent tak, abychom je zmodernizovali, ale základní funkce radaru byly testovány lety takříkajíc po dobu několika let v Kwajaleinu.

Ashley Roque, Inside the Army: Zajímá mne dopad rozpočtových škrtů přijatých Kongresem na rok 2007 na 3. lokalitu pozemní obrany ve střední fázi letu - GMD (ground-based midcourse defense).

Obering: Požadovali jsme 56 milionů, pokud si dobře vzpomínám na rok 2007, k provedení analýzy lokalit a k zahájení některých prací. Ta částka byla snížena na 36 nebo 30 milionů, něco takového. To nás v podstatě zpomaluje, museli jsme práce odložit o 6 – 8 měsíců, jinak bychom byli začali dříve a museli jsme také restrukturalizovat náš přístup. Naším plánem je nyní dokončit analýzu lokalit a to v tomto roce 2007 v závislosti na probíhajících diskusích s našimi spojenci a hostitelskými státy a v závislosti na výsledcích těchto diskusí. Pokud všechno půjde dobře, začneme s výstavbou v roce 2008.

Roque: Když říkáte, že šlo o zdržení 6 – 8 měsíců, znamená to zdržení průzkumných prací či vlastní výstavby?

Obering: Obojí.

Roque: A můžete říci něco k té zmiňované restrukturalizaci? Nebo šlo jen o odsun do roku 2008?

Obering: Plánovali jsme zahájit výstavbu koncem roku 2007 a to jsme museli odložit na rok 2008. To je hlavní dopad těch škrtů.

Alexander Pakhomov, TASS Russian News Agency: Pokud se vaše plány zrealizují, přizvete Rusy jako pozorovatele při výstavbě základny a vlastního rozmístění raket a radaru?

Obering: Samozřejmě, před našimi ruskými spojenci nemáme co skrývat. Avšak každé pozvání pro pozorovatele či za účelem ověření a tak podobně bude záviset na hostitelském státě, stejně jako na Spojených státech, takže tuto otázku nemohu zodpovědět jednostranně. To musíme řešit ve spolupráci s naším partnerem, tedy hostitelským státem.

Green: Přesně to jsem chtěl také říci. V první řadě by to bylo věcí diskuse mezi Spojenými státy a hostitelskou zemí.

Obering: Mimochodem, pozvali jsme naše ruské spojence k návštěvě ve Ft. Greely na Aljašce, kde máme základnu, která je velmi podobná té navrhované pro Východní Evropu. Je vlastně větší než to, co navrhujeme ve Východní Evropě, ale pozvali jsme je tam také.

Nick Simeone, Fox News Channel: Generále, chtěl jsem se ještě vrátit ke své dřívější otázce: Jak velkou hrozbu představuje ta nová čínská technologie?

Obering: Nevím jak moc se k tomu vyjadřovat s ohledem na náš celkový obranný systém. V našem protiraketovém obranném programu se dnes nijak zásadně nespoléháme na zařízení umístěné v kosmu s ohledem na vlastní provoz systému. To by se však v průběhu času mohlo změnit. Nějakou bezprostřední hrozbu pro provoz protiraketového obranného systému to nepředstavuje. Je to však zvláštní, že se rozhodli zrovna v tomto okamžiku k provedení takového pokusu a jaký signál se tím pokoušejí vyslat. To již nepatří do mé odbornosti. Nahlíženo pouze z pohledu protiraketové obrany to nepředstavuje bezprostřední hrozbu.

John Liang, Inside Missile Defense: Vzhledem k tomu, že jedním z důvodů, pro vybudování základny v Evropě je obrana našich evropských spojenců, existuje předpoklad, že by evropští spojenci tyto základny pomohli zaplatit?

Obering: Sama skutečnost, že vkládají část území, umožňují přístup na toto území a poskytují infrastrukturu včetně silniční a další věci, které budeme potřebovat, to samo považujeme za dostatečný vklad.

Liang: Ale vedle samotných hostitelských zemí, co třeba Německo nebo Anglie nebo Itálie nebo Francie?

Obering: Nežádáme, aby tuto činnost financovali. Máme za to, že je to v zájmu Spojených států a tudíž něco, co bychom měli pokrýt i finančně. Nechceme si přidělávat starosti s dlouhými a vlekoucími se jednáními o financování. Chceme začít, protože jak jsem již uvedl, myslíme si, že existuje přesvědčivý důvod začít co nejdříve s ohledem na novou hrozbu. Kdybychom se nedomnívali, že je situace urgentní, postupovali bychom možná pomaleji, ale v tomto okamžiku se nechceme nechat zbrzdit diskusemi o financování.

David Ahearn, Defense Daily Space and Missile Defense Report: Vzhledem k zmiňované schopnosti Číny sestřelit satelit myslím, že jste říkal, že v současné době nepřipravujete systém, který by jim v tom zabránil. Americká obrana se však spoléhá na vojenské a jiné satelity pro GPS a celou škálu dalších věcí. Je to tudíž něco, co byste rádi vyvinuli v budoucnu?

Obering: Odpověď nechám na Brianovi. V souvislosti s odpálením ASATu Číňany jsem již uvedl, že máme schopnosti i dostatek zálohových řešení v našem systému, že to pro nás dnes z hlediska protiraketové obrany nepředstavuje problém. Co se týče budoucích dopadů, pokud by měli tuto technologii dále vyvinout či zprovoznit, vyvolalo by to celou řadu nových otázek a problémů, které bychom museli řešit. Na vaši otázku odpovídám z dnešního úhlu pohledu.

Green: Dave, čínské testy ASATu nemají mnoho co společného s protiraketovou obranou, o které zde dnes hovoříme, takže vaši otázku nechám na jinou příležitost.

Nathan Hodge, Jane´s Defense Weekly: Ještě navážu na otázku Jima Wolfa. Pokud, řekněme, například zmizí Irán jako hrozba, ať již z důvodu změny režimu či změny vztahů s Iránem, jaké jsou zde jiné nové raketové hrozby, které by odůvodnily existenci základny ve Východní Evropě?

Obering: Dnes je Irán největší obavou, kterou máme. Pokud zmizí jako hrozba, pak z praktického hlediska dosáhly naše kroky toho, čeho jsme dosáhnout chtěli, což je odstranit raketovou hrozbu pro Spojené státy, naše spojence a naše síly. Taková situace by určitě vedla k přehodnocení umístění základen a důvodů pro ně. Nevím však, zda dokážeme budoucnost předpovídat tak jasně. Mohou se objevit i jiné země. Jedna velká obava plyne z toho, že od roku 1972, kdy jsme uzavřeli protiraketovou dohodu se Sovětským svazem, tehdy bylo na světě pouze 7 nebo 8 zemí, které měly takové rakety nebo technologie. Od té doby jejich počet vzrostl na počet přesahující 20 a mnoho z těchto zemí jsou vůči Spojeným státům nepřátelské. Takže předpovídat, co budeme potřebovat v horizontu 15 nebo 20 let, je velmi obtížné. Ale ta bezprostřední nová hrozba je Irán, který vkládá do svého programu mnoho energie.

Marek Walkiski, Polish Public Radio: Jaké jsou vaše další možnosti, pokud jednání s Českou republikou nebo Polskem selžou? Slyšel jsem, že o jiných lokalitách v této části Evropy neuvažujete?

Obering: Zvažovali jsme další lokality pro umístění těchto základen v Evropě, ale protože tyto lokality nejsou geograficky optimální z hlediska zeměpisného pokrytí a pokrytí dráhy letu, zůstávají tyto lokality v rezervě. Pokud se tedy diskuse zhatí nebo pokud nastane nějaký problém, museli bychom to přehodnotit a požádat ty další země, zda by byly ochotné se účastnit této aktivity. Jsou zde další možnosti a další alternativy, ke kterým bychom se vrátili, pokud by jednání nebyla úspěšná.

Green: V diskusích s polskou vládou a s Českou republikou jsme již pokročili a předpokládáme, že tyto intenzivnější diskuse a vyjednávání budou úspěšné. Samozřejmě, pokud se vyskytnou obtíže, myslím, že mohu říci, že zájem Spojených států na umístění protiraketové základny v Evropě trvá a že bychom museli jednoduše zvážit jiné alternativy.

Thomas Duffy, Inside the Pentagon: Pro účely plánování, kdy budete potřebovat nakoupit deset radarů, které mají být umístěny na evropské základny, v kterém roce budete žádat o peníze na jejich nákup?

Obering: Na toto nebudou použity peníze na státní dodávky.

Duffy: Ano omlouvám se, jsou to peníze z kapitoly Výzkum a vývoj. 

Obering: Ano, peníze na výzkum a vývoj a pokud se nepletu myslím, že jsme již zahájili některé dlouhodobé nákupy v souvislosti s radary v roce 2007. Takže jsme vlastně nákup radarů pro tuto lokalitu již zahájili.

Duffy: Víte, jaká jsou to čísla? Vím, že je označujete třeba čísly 31 – 40 a tak podobně.

Obering: Tyto budou 44 – 54.

Luis Martinez, ABC News: Včera řekl ruský ministr obrany a potvrdil, co dříve řekl jiný ruský generál, totiž to, že tento systém a jeho umístění představuje pro Rusko hrozbu. Můžeme z toho dovozovat, že vaše snaha uklidnit je, je neúspěšná?

Obering: Nebudu se snažit předpovídat, co si naši ruští partneři myslí, anebo proč si myslí, co si myslí. Já mohu hovořit pouze o faktech a realitě. A realita je taková, že tato malá raketová základna v počtu nejvýše 10 antiraket pouze z číselného pohledu nemůže žádným způsobem čelit stovkám raket z ruského arzenálu. To za prvé. Za druhé, jak již jsem řekl, tyto rakety nejsou fyzicky schopné chytit ruské ICBM, i kdyby se o to pokoušely z těch lokalit, které máme ve Východní Evropě. Jednodušeji se to vyjádřit nedá. Udělali jsme mnoho pro to, aby Rusové pochopili, že tato základna je v souladu se strategií obrany proti hrozbám ze strany problémových států. Také jsem slyšel, že říkají, a domnívám se, že velmi přesně, že v současné době neexistuje ze strany Iránu hrozba dlouhého doletu. To je pravda, to je přesné. Taková hrozba dlouhého doletu dnes neexistuje, avšak bohužel to trvá určitou dobu obranu proti ní vybudovat. Je to jako hra v šachy v tom smyslu, že musíme myslet o krok dopředu před tím, co se domníváme, že ta hrozba je. To je naší povinností k americkému lidu, našim spojencům a rozmístěným silám. Myslíme si na základě toho, co vidíme a co Iránci tvrdí, že tuto schopnost Iránci mít budou a musíme se připravit na to, jí čelit. Proto musíme právě nyní pokročit v našich rozhovorech s českými a polskými spojenci.

Jim Wolf, Reuters:  Jedna praktická věc, generále. Jaký je poslední počet pozemních radarů ve Ft.Greely a na letecké základně ve Vandenbergu?

Obering: Ke konci února, uvádím to číslo, protože to si pamatuji, budeme mít 14 radarů na Aljašce a 2 v Kalifornii. Ke konci roku by to mělo vzrůst na 24 nebo 25.

Wolf: Ke konci roku 2007 by to mělo být kolik?

Obering: 24 nebo 25 do konce roku 2007.

Wolf: Promiňte, zopakujte to.

Obering: 24 nebo 25 do konce roku 2007.

Amy Butler, Aviation Week: Ještě jedna technická otázka, pokud vám to nevadí. Když odpálíte antiraketu z Východní Evropy, musí být tato nějakým způsobem optimalizovaná nebo modifikovaná s ohledem na dráhu letu a geografii a zmiňovanou hrozbu oproti raketám, které jsou umístěny v Kalifornii a na Aljašce?

Obering: To je výborná otázka.

Butler: Anebo je to standardní raketa?

Obering: Standardní model neexistuje. Vypadá to tak, že vše je vypočítáváno v reálném čase. Tak, jak se blíží útočná raketa po své dráze letu, systém ji detekuje a sleduje a vypočítá, jakou dráhou letu by měla letět antiraketa, aby útočnou raketu zneškodnila. To vše se děje v reálném čase. Na základě výkonu antirakety, co se týče jejího kinetmatického rozsahu, jakož i rychlosti, známe skupinu možných trajektorií a víme také, vezmete-li si Irán jako příklad, jaké jsou možné lokality odpalu, a na základě těchto výpočtů zjistíme to, čemu říkáme pásma hrozby, tedy kde by přelétaly a z toho, kde musíme být my, abychom je optimálně zneškodnili. Na základě této analýzy pak určujeme, kde je optimální lokace.

Butler: Ale ty rakety jsou všechny z výroby stejné?

Obering: Jediný rozdíl je, že tady jde o jinou verzi obranné rakety, která by rychleji reagovala, tedy byla by více přizpůsobena evropskému prostoru s ohledem na odpal z Iránu. Jsou tu některé věci, které se snažíme změnit, abychom se tomu přizpůsobili.

Butler: Jako co?

Obering: Například máme možnost tvarovat letovou dráhu, dělat tzv. battle management, mohli bychom také případně neaktivovat třetí fázi, což by nám umožnilo reagovat rychleji.