protiraketová spolupráce

Protiraketová obrana má smysl

Kongresman Joe Pitts
2. listopadu 2007

Je zvláštní ironií, že v první dekádě 21. století mohou být Spojené státy a jejich spojenci více vystaveni hrozbě jaderného útoku a balistických střel než v období studené války. I když byla období vážného zvýšeného napětí, suchá logika vzájemně zajištěného zničení bránila hlavním aktérům studené války použít balistické rakety s jadernými hlavicemi.

Dnes  působí darebácké státy a nestátní teroristické organizace mimo oblast vzájemně zajištěného zničení. Teroristická organizace nemá žádné území ani obyvatelstvo, které musí chránit. Státy jako Severní Korea, Írán a Irák za vlády Saddáma Husaina, které zásadně působí mimo oblast mezinárodního společenství, se asi nebudou řídit racionální logikou, která zabránila Spojeným státům a Sovětskému svazu použít jaderné zbraně.

Spojené státy nadále vyvíjejí koncepci nešíření, která by zamezila tomu, aby se jaderné zbraně dostaly do rukou zemí nebo skupin, které by je mohly použít proti Spojeným státům a jejich spojencům. Avšak globální síť obchodování s jadernými zbraněmi A.Q.Chána z Pákistánu je důkazem toho, že jaderné zbraně se mohou šířit a také se dostávají do rukou nepřátel Spojených států.

Jedna jediná jaderná hlavice je schopna zničit celé město. Ztráty na lidských životech by byly obrovské a katastrofální. Tento problém bychom neměli podceňovat. Je to hrozba, se kterou se musíme vypořádat.

Americké ministerstvo obrany začalo rozmisťovat v roce 2004 na Aljašce a v Kalifornii interceptory dlouhého doletu. Tyto interceptory mají ochránit Spojené státy před útokem raket dlouhého doletu vystřelených darebáckými státy v Asii, například ze Severní Koreje. Spojené státy majídále mobilní pozemní a námořní systémy, které mohou zničit rakety krátkého doletu.

V globálním protiraketovém obranném systému v současné době chybí prvek, který by ochránil naše strategické zájmy a spojence v Evropě. Nelze ignorovat hrozbu, která může nastat od Íránu s možnou jadernou výzbrojí. Jsem přesvědčen, že bychom se měli i nadále snažit o diplomatické řešení s Íránem pokud se týče jaderné výzbroje. Nemůžeme však předpokládat, že takového řešení dosáhneme, a musíme pokračovat v plánu zajištění obrany proti jadernému ohrožení.

Když prezident Bush poprvé přišel s nabídkou umístit protiraketový obranný systém v Evropě, ruský prezident Vladimír Putin reagoval silně negativně. Dokonce zmínil možnost nové studené války. Ale systém, který Spojené státy navrhují, by nebyl odstrašujícím potenciálem proti mohutnému a vyspělému jadernému arsenálu Ruska. Prezident Bush by měl i nadále jednat s Ruskem o jejich obavách a měl by zdůraznit, že by obě země měly spolupracovat a ne se sebou bojovat.

Nejzávažnější opozice vůči tomuto plánu zazněla z Kongresu, kde došlo ke snížení rozpočtu na protiraketovou obranu v Evropě o 139 miliónů dolarů. Teď však není vhodná doba na škrty ve výdajích na protiraketovou obranu.

Někteří kritici v Kongresu namítají, že systém nebude funkční. Ve skutečnosti však od roku 2001 armáda úspěšně použila interceptory na zničení útočných raket ve 28 z 36 testů a od roku 2005 provedla 18 úspěšných letových testů z 19.

Nyní je důležité, abychom v rozmisťování protiraketových obranných systémů chránících Spojené státy a naše spojence pokročili. I přes nejlepší úsilí Spojených států zřejmě v budoucnu budeme svědky dalšího rozšiřování jaderných zbraní a ne naopak. Musíme se připravit na bezpečnostní hrozbu, která nastane, jestliže Írán získá jaderné zbraně.