protiraketová spolupráce

Chvástání Moskvy ohledně protiraketové obrany

The Wall Street Journal, 7. března 2007
Marshall Billingslea

Reakce Ruska na diskuse Polska, České republiky a Spojených států o systému protiraketové obrany v Evropě jsou zneklidňující. Některá vyjádření v minulých dnech, třeba generálplukovníka Igora Chvorova, který přímo pohrozil, že zaútočí na evropská zařízení protiraketové obrany bombardéry, nebo narážky  jiných ruských představitelů, že by mohla být zrušena smouva z roku 1987 o zákazu jaderných raket středního a krátkého doletu, nás vrhají zpět do minulé éry, která musí zůstat minulostí.

Moskva by měla dobře vědět, že navrhovaná obranná zařízení jsou zamýšlena proti vzrůstajícímu nebezpečí hrozícímu z Íránu. Ruští obranní stratégové zajisté rozumí fyzickým a geografickým aspektům možného umístění těchto zařízení a vědí, že český radar obrácený k jihu a 10 protiraket v Polsku nepředstavují žádné ohrožení důvěryhodnosti ruských odstrašujících systémů čítajících tisíce jaderných hlavic. Bylo by fyzicky nemožné, aby interceptory v Polsku dostihly ruské rakety ICBM letící na Severní Ameriku. Ruské rakety ICBM jsou příliš rychlé a obranné interceptory takové „závody“ nemohou vyhrát.

Ani se nemohou dostatečně rychle dostat ze svých sil, aby mohly bránit Evropu proti ruskému raketovému útoku, i kdyby byl radar obrácen tímto směrem, což však nebude. Radar by nebyl schopen zpozorovat blížící se ruské rakety včas a, znovu opakuji, interceptory by byly vrženy do marného dostihu. Jinak řečeno, systém navržený pro Polsko a Českou republiku je jasně zamýšlen na ochranu proti Íránu a ne proti Rusku. O tom není pochyb.

Na rozdíl od zemí NATO, které se nacházejí v počáteční fázi vývoje protiraketové obrany, má Rusko již dlouho svou vlastní protiraketovou obranu hlavního města, a tak je nedávný protest Ruska ještě více matoucí. Navíc je Kreml pevně zapojen do protiraketové obranné spolupráce se severoatlantickou aliancí.

NATO a Rusko společně vymodelovaly a nasimulovaly situace a tím si vzájemně upřesnily, jak se bránit proti raketám krátkého doletu. Prostřednictvím Rady NATO-Rusko provedly mnoho společných cvičení a vytvořily velící a kontrolní mechanismy, kterých je třeba ke společné obraně území před útokem, přičemž ruská vojska jsou v součinnosti s vojsky NATO. Navíc je NATO neustále otevřeno větší ruské angažovanosti při práci na protiraketové obraně. Odhlédneme-li od nedávných prohlášení, toto není nepřátelský vztah, nýbrž je pozitivní a přátelský.

Z těchto důvodů by si člověk myslel, že systém protiraketové obrany, o kterém se diskutuje mezi Českou republikou, Polskem a Spojenými státy, bude nekontroverzní a bude uvítán i Ruskem. Jaderné ambice Íránu a jeho vzdorování Radě bezpečnosti OSN (jejímž je Rusko stálým členem) spolu s jeho agresívním programem raketových testů a plány na „vypuštění satelitu“ s mnohatunovou raketou by měly být pádnými důvody pro multilaterální spolupráci na takové ochraně.

Uvědomme si, že Írán již má malý počet balistických střel, které jsou schopné zasáhnout některé členské státy NATO, a že jasně chce mít schopnost zasáhnout celou Evropu a Severní Ameriku. Avšak agresivní chování Teheránu je zdrojem ještě větších obav.

Loni v létě začala teroristická skupina Hizbuláh ostřelovat izraelská města stovkami střel dodanými Íránem. Existují přesvědčivé důkazy, že Írán zásobuje teroristy v Iráku moderními zbraněmi. Důkazem toho je zajištění sofistikovaných výbušnin íránské výroby ve skladech povstalců nebo samotné zajetí íránských tajných agentů.

Máme dnes co činit s prvky nestability: prezident Mahmud Ahmadinežád a jeho nepřátelství vůči Íránu a Západu, materiální podpora elementy íránské armády teroristickým skupinám a roztáčení jaderných centrifug a raketové testy. Jaký už by měl být lepší důvod pro to, aby se spřátelené země podílely na spolupráci při vytvoření účinné obrany pro své obyvatelstvo?

Krása systému, o kterém se uvažuje pro Evropu, spočívá v jeho plánovaných schopnostech, v jeho malých rozměrech a v rychlosti, se kterou může být použit. Jeho technologie byla prozkoušena a otestována. Spojené státy vlastně takový systém už mají proti Severní Korei. Tatáž základní filozofie – postavit radar a umístit pár interceptorů a propojení systému s komunikační sítí, která zahrnuje několik dalších států NATO – zajistí obranu Evropě a zvýší ochranu Severní Ameriky před útoky raketami dlouhého doletu z Blízkého východu.

Druhou výhodou je, že protiraketový štít nad Evropou by ještě více ochránil a posílil soudržnost aliance tváří v tvář skutečné a rostoucí hrozbě. Jak opakovaně zdůraznil generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer, bezpečnost aliance by měla být „nedělitelná“. Je dobře, že někteří spojenci, jako třeba USA, již mají protiraketový štít. Ale neměli by všichni partneři v NATO požívat stejné ochrany?

I když NATO věnovalo hodně času a úsilí na vytvoření celkového plánu ochrany evropského kontinentu před všemi druhy raketového útoku, soustředilo se zatím pouze na rakety kratšího doletu. Na nedávné vrcholné schůzce v Rize v Lotyšsku podepsalo NATO svou první smlouvu o masivní mobilní obraně proti raketám kratšího doletu (jaké má již Írán ve svých skladech). Širší česko-polsko-americká iniciativa, ač jako taková není programem NATO, však zaplní mezeru v obraně proti raketám delšího doletu. Po integraci tohoto systému do protiraketového programu NATO, bude vytvořena skutečně „mnohovrstevná“ obrana Evropy.

Spíš než se hádat o problému protiraketové obrany by se měli politici vážně zabývat skutečnými  bezpečnostními hrozbami: chováním nebezpečných režimů jako je Írán a Severní Korea. V případě Íránu by Rusko mohlo hrát rozhodující úlohu tím, že by ukončilo dodávky technologií pro obávaný jaderný výzkum a pokračovalo v tomto úsilí v rámci Rady bezpečnosti OSN.

Všechny země mají nezadatelné právo se bránit. Je to povinností demokratických vlád. S pomocí Ruska bychom mohli zajistit to, že protiraketová obrana nebude posledním a jediným způsobem obrany proti Íránu.

Marshall Billingslea je bývalý náměstek generálního tajemníka NATO a bývalý předseda pracovní skupiny Rady NATO-Rusko zabývající se protiraketovou obranou.
Otištěno s povolením The Wall Street Journal @ 2007, Dow Jones & Company. Všechna práva vyhrazena.